27 Cdo 3487/2018

Rubrum

27 Cdo 3487/2018 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2018 Spisová značka:27 Cdo 3487/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:

27. CDO.3487.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3487/2018-310 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, za účasti 1) R. J., narozeného XY, bytem v XY, 2) K. J., narozené XY, bytem tamtéž, obou zastoupených Mgr. Michalem Vogelem, advokátem, se sídlem v Liberci, nám. Sokolovské 312/1, PSČ 460 01, a 3) Stavebního bytového družstva LIAZ, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Želivského 3993/13, PSČ 466 05, identifikační číslo osoby 00042226, zastoupeného JUDr. Lubomírem Strnadem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vlčí vrch 668/20, PSČ 460 15, o určení neplatnosti dohody o převodu části členských práv a povinností a o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 61/2013, o dovolání R. a K. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 14 Cmo 147/2014-239, takto:

Výrok

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 14 Cmo 147/2014-239, se zamítá.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 12. 2013, č. j. 39 Cm 61/2013-206, určil, že dohoda o převodu části členských práv a povinností uzavřená mezi „žalobcem“ a „žalovaným 1)“ a „žalovanou 2)“ dne 29. 9. 2008 je neplatná (výrok I.), určil, že „žalobce“ je členem Stavebního bytového družstva LIAZ (výrok II.), uložil „žalovaným 1) a 2)“ povinnost vyklidit ve výroku blíže specifikovaný družstevní byt (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).

2. K odvoláním navrhovatele a R. a K. J. Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že návrh na určení neplatnosti dohody o převodu části členských práv a povinností uzavřené mezi navrhovatelem a účastníky 1) a 2) dne 29. 9. 2008 zamítl, ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), výroky III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci následně usnesením ze dne 27. 7. 2016, č. j. 39 Cm 61/2013-273, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2016, řízení v části týkající se uložení povinnosti vyklidit ve výroku blíže specifikovaný družstevní byt pro zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali R. a K. J. společné dovolání. Současně navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

5. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

6. Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení, v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. V poměrech projednávané věci má Nejvyšší soud za to, že předpoklady vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nebyly naplněny.

7. Rozsudek (usnesení), jímž bylo rozhodnuto o určovacím návrhu podle § 80 písm. c) o. s. ř., se nevykonává, takže odložení jeho vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1573/2006, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 663/2012).

8. Na základě dovoláním napadeného rozhodnutí nelze vůči dovolatelům nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (nařídit) exekuci ani toliko za účelem vymožení nákladů řízení, neboť odvolací soud v projednávané věci o nákladech odvolacího řízení nerozhodoval a rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení zrušil.

9. Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti zamítl.

10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 11. 2018 JUDr. Filip Cileček předseda senátu