27 Cdo 3712/2021

Rubrum

27 Cdo 3712/2021-420 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce S. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované M. F., bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem, se sídlem v Mochově, Na Rybníčku 332, PSČ 250 87, o zaplacení 106.646 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 114/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 91 Co 82/2021-398, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 9. 2020, č. j. 15 C 114/2017-277, zamítl žalobu o zaplacení 106.646 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

2. Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 4. 2018, č. j. 15 C 114/2017-148, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 91 Co 276/2018-187, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. je změnil co do výše náhrady nákladů řízení, jinak je potvrdil (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

5. Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož exekuční příkaz soudního exekutora M. F., Exekutorský úřad XY, ze dne 30. 3. 2011, č. j. 125 Ex 735/2010-45, jímž byl postižen obchodní podíl dovolatele v E. (dále též jen „společnost“), „pozbyl účinků již dne 6. 4. 2011, kdy dle obsahu spisu dovolatel uhradil jak náklady oprávněné, tak i náklady exekuce …, tedy dva dny před tím, než valná hromada společnosti rozhodla o tom, že dovolatelův uvolněný obchodní podíl převezmou ostatní společníci v poměru svých podílů, v důsledku čehož došlo k obnovení účasti dovolatele ve společnosti bez dalšího dnem 6. 4. 2011“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

6. Z té se podává, že: 1) Zanikne-li účast společníka společnosti s ručením omezeným v důsledku postižení jeho podílu exekučním příkazem podle § 148 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „obch. zák.“), dojde k jejímu obnovení v souladu s § 148 odst. 4 obch. zák. tehdy, zaniknou-li účinky exekučního příkazu, a to bez ohledu na to, zda k zániku těchto účinků dojde v důsledku zastavení exekuce podle § 55 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), respektive § 268 a násl. o. s. ř., proto, že exekutor vydaný exekuční příkaz zruší (§ 47 odst. 1 věta první exekučního řádu), anebo v důsledku provedení exekuce spočívajícím v dobrovolném splnění vymáhané povinnosti povinným, popř. vymožením vymáhané pohledávky soudním exekutorem z jiného majetku než podílu v obchodní společnosti. 2) Jinými slovy, slovní spojení „zastavení exekuce“ užité v § 148 odst. 4 obch. zák. je třeba vykládat tak, že kromě zastavení exekuce podle § 55 a násl. exekučního řádu, respektive § 268 a násl. o. s. ř., zahrnuje též další způsoby zániku účinků exekučního příkazu postihujícího obchodní podíl ve společnosti (včetně zrušení exekučního příkazu či provedení exekuce); výjimkou jsou případy, v nichž byla vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením obchodního podílu. K obnovení účasti pak dochází bez dalšího již v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen. Pokud společnost již vyplatila vypořádací podíl, musí jej povinný do 2 měsíců od zániku účinků exekučního příkazu, kterým byl podíl postižen, nahradit, jinak k obnovení jeho účasti nedojde (§ 148 odst. 4 obch. zák.). Srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněný pod číslem 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se plně prosadí i při výkladu § 148 odst. 4 obch. zák. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5455/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1566/2018).

7. Z uvedených judikatorních závěrů je zřejmé, že obnovení účasti společníka ve společnosti je vůči společnosti účinné již okamžikem zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen, i když se společnost o této skutečnosti dozví později.

8. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v nálezu ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. II. ÚS 4162/19, Ústavní soud výslovně poukázal na to, že účinky exekučního příkazu postihujícího podíl dovolatele ve společnosti zanikly 6. 4. 2011, v důsledku čehož se obnovila účast dovolatele ve společnosti ještě předtím, než společnost naložila s uvolněným podílem (odst. 45 nálezu). Z tohoto závěru následně vyšel i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2737/2020.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 5. 2022 JUDr. Marek Doležal předseda senátu