27 Cdo 432/2021

Rubrum

27 Cdo 432/2021-296 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci M. R., narozené XY, bytem XY, proti žalovanému J. R., narozenému XY, zemřelému 9. 5. 2010, naposledy bytem XY, o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 6 C 177/2008, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, č. j. 26 Co 75,76/2007-79, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 11/2009, o dovolání P. R., narozeného XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, č. j. 4 Co 182/2015-157, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2015, č. j. 36 C 11/2009-132, nepřipustil vstup P. R. do řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 11/2009, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, č. j. 26 Co 75,76/2007-79 (výrok I.), zamítl návrh na přerušení řízení (výrok II.), zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).

2. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odvolání P. R. proti výrokům II., III. a IV. usnesení soudu prvního stupně odmítl (první výrok), usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se návrh P. R., aby s ním bylo pokračováno v řízení na straně žalovaného, zamítá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

3. Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal P. R. dovolání, přičemž nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

4. Na usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 36 C 11/2009-184, ve kterém soud dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, dovolatel reagoval žádostí o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

5. Obě žádosti byly usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2017, č. j. 36 C 11/2009-196, zamítnuty, což k odvolání dovolatele potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2018, č. j. 4 Co 237/2017-213 (dovolání dovolatele proti posledně označenému usnesení bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, č. j. 27 Cdo 3572/2018-246, odmítnuto).

6. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 432/2021-285, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání a poučil ho, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude dovolací řízení zastaveno (viz § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

7. Dovolatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a podal „novou“ žádost o osvobození od soudního poplatku (doručenou Nejvyššímu soudu dne 31. 3. 2021). K této „nové“ – opět nijak nedoložené – žádosti o osvobození od soudních poplatků, v níž dovolatel nijak netvrdí změnu svých majetkových poměrů, Nejvyšší soud nepřihlížel.

8. Z obsahu spisu se totiž podává, že dovolatel od zahájení řízení podává opakovaně žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, aniž by jakkoliv dokládal své majetkové poměry. Tyto žádosti jsou soudy zamítány, či jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (v poměrech projednávané věci srov. např. usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2020, č. j. 36 C 11/2009-276). Takové jednání lze označit za obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).

9. Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010).

10. Za situace, kdy dovolatel přes výzvu soudu nesplnil povinnost doložit své poměry, a namísto toho – zneužívaje své právo ve smyslu § 2 o. s. ř. – podává další nedoložené žádosti o osvobození od soudního poplatku, by soud neměl tomuto postupu poskytnout právní ochranu; k opakovaným a nedoloženým žádostem by proto neměl přihlížet.

11. Jelikož dovolatel soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

13. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 6. 2021 JUDr. Filip Cileček předseda senátu