27 Cdo 4777/2018

Rubrum

27 Cdo 4777/2018-214 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně J. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Aulickým, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, PSČ 381 01, proti žalovanému T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, o zaplacení 895.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 170/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2018, č. j. 19 Co 859/2018-187, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.762 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 2 C 170/2017-148, zamítl žalobu o zaplacení 895.300 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

2. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož pracovní smlouva (dle které dovolatelka vykonávala „práci na pozici ekonoma“) zanikla konkludentní dohodou uzavřenou mezi ní a žalovaným v důsledku jmenování dovolatelky jednatelkou žalovaného, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

5. Z té se podává, že vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní společnosti činnosti, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako člen statutárního orgánu společnosti, zaniká jeho pracovní poměr (neujednají-li si strany něco jiného) konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017, odst. 29, a další rozhodnutí v něm citovaná).

6. O tom, že v projednávané věci si strany něco jiného neujednaly, svědčí řada soudy nižších stupňů zjištěných okolností, z nichž vyplývá, že sama dovolatelka vycházela z toho (a jednala tak), že jí po jmenování do funkce jednatelky nadále náleží toliko odměna za výkon této funkce, a nikoliv i mzda podle dříve sjednané pracovní smlouvy.

7. Ustálené judikatuře taktéž odpovídá závěr odvolacího soudu, podle kterého činnosti, jež dovolatelka (podle svého tvrzení) vykonávala pro žalovaného jako ekonom, spadaly do náplně funkce jednatele; k vymezení obchodního vedení viz zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019. Namítá-li dovolatelka, že některé z jí vykonávaných činností nespadají do obchodního vedení, opomíjí, že do náplně funkce člena statutárního orgánu nespadá toliko obchodní vedení a zastupování společnosti navenek, ale taktéž další činnosti, jež zákon, zakladatelské právní jednání nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu společnosti (§ 163 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“).

8. Přípustným pak dovolání nečiní ani otázka, zda dovolatelka mohla – vzhledem ke střetu zájmů – žalovaného zastoupit při uzavření dohody o ukončení pracovního poměru. Je tomu tak již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá. Dovolatelka přehlíží, že případný rozpor mezi jejími zájmy a zájmy společnosti, pokud by nebyl vyřešen v souladu s ustanoveními § 54 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], by toliko otevíral společnosti (jakožto zastoupené) možnost dovolat se tohoto rozporu v souladu s § 437 odst. 2 o. z., což společnost zjevně neučinila a nečiní (k aplikaci posledně označeného ustanovení na zastupování členy statutárního orgánu obchodní korporace viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

9. Lze dodat, že dovolatelce za výkon činností spadajících do náplně funkce jednatelky příslušela toliko odměna dle uzavřené (a jediným společníkem schválené) smlouvy o výkonu funkce, popř. dle vnitřního předpisu či rozhodnutí jediného společníka přijatého podle § 61 z. o. k.

10. Námitkou, že soudy nižších stupňů dovolatelku řádně nepoučily podle § 118a o. s. ř., dovolatelka toliko poukazuje na údajnou vadu řízení, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, a aniž vymezuje, který z předpokladů přípustnosti je vůči takové otázce naplněn. Uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.

11. Napadené rozhodnutí ostatně vytýkanou vadou zjevně netrpí. Žaloba nebyla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene a odvolací soud věc posoudil po právní stránce shodně jako soud prvního stupně; nebylo tedy důvodu, aby soud dovolatelku poučoval podle § 118a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3154/2016).

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

13. Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 11.900 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.562 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 14.762 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 18. 12. 2019 JUDr. Petr Šuk předseda senátu