27 Cdo 541/2024

Rubrum

27 Cdo 541/2024-708 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 551/6, PSČ 400 01, proti žalované AB Banka, a. s. v likvidaci, se sídlem v Mladé Boleslavi, Pivovarská 113/1, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 14799731, o určení neexistence zástavního práva, o žalobě pro zmatečnost podané REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupenou JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 3, Chrudimská 1418/2, PSČ 130 00, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 281/2013, o dovolání REALIS-INVEST, s. r. o. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 9. 2023, č. j. 35 Co 56/2022-652, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 9 C 281/2013-222, určil, že zástavní právo váznoucí na v rozsudku specifikovaném pozemku, zapsané v katastru nemovitostí ve prospěch REALIS-INVEST, s. r. o. (dále též jen „společnost“), neexistuje.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala společnost žalobu pro zmatečnost, majíc za to, že je řízení stiženo vadou ve smyslu § 229 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož jím bylo zasaženo do jejích práv, aniž by byla účastníkem řízení.

3. Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 C 281/2013-382, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

4. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žaloba nebyla podána oprávněnou osobou, jelikož společnost nebyla účastníkem původního řízení, ve kterém bylo napadené rozhodnutí vydáno.

5. K odvolání společnosti Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

6. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 27 Cdo 541/2024-681, odmítl jako nepřípustné. K ústavní stížnosti společnosti Ústavní soud nálezem ze dne 15. 4. 2026, sp. zn. III. ÚS 2429/24, usnesení Nejvyššího soudu zrušil. Ústavní soud Nejvyššímu soudu vytkl, že otázku aktivní legitimace společnosti k podání žaloby pro zmatečnost nesprávně kvalifikoval jako nedostatek aktivní legitimace k podání dovolání, pročež o dovolání rozhodl předseda senátu dovolacího soudu, nikoli jeho senát. Nejvyšší soud proto dovolání opětovně posoudil.

7. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky procesního práva, a sice otázky okruhu účastníků v řízení o určení neexistence zástavního práva, potažmo otázky aktivní legitimace k podání žaloby pro zmatečnost, která má být Nejvyšším soudem vyřešena jinak, než jak byla v jeho rozhodovací praxi dosud řešena.

8. Dovolatelka brojí proti závěrům ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle kterých jsou účastníky řízení o určení (ne)existence zástavního práva zástavní věřitel a zástavní dlužník (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1676/2005, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, či ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4625/2018), a namítá, že věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah či právo je či není, má mít každý, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o které v řízení jde, nebo jehož sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Uvádí, že „ve skutečnosti byla zástavním věřitelem a měla být pasivně věcně legitimovaným subjektem namísto AB Banky v řízeních o napadených rozhodnutích“.

9. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k žalobě pro zmatečnost se (mimo jiné) podává, že: 1) Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. 2) Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v § 229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených; výčet důvodů zmatečnosti je taxativní. 3) Okolnost, že účastník řízení není ve sporu věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), nezpůsobuje zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1038/2023, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2151/2023, či ze dne 22. 12. 2025, sp. zn. 29 Cdo 913/2024, a judikaturu v nich citovanou.

10. K okruhu účastníků řízení se z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podává: 1) Účastníky občanského soudního řízení jsou (podle tzv. první definice) žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.) nebo (podle tzv. druhé definice) navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje [§ 6 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], anebo (podle tzv. třetí definice) navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (§ 6 odst. 1 z. ř. s.). Podle tzv. první definice se účastenství zakládá v řízení ve věcech týkajících se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným, tj. v tzv. sporném řízení. V dalších řízeních se účastenství řídí tzv. druhou nebo třetí definicí. 2) Vymezení účastníků řízení podle tzv. první definice (§ 90 o. s. ř.) se zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), žalovaným je (vždy a pouze) ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. 3) Ve sporném řízení je soud vázán žalobním návrhem (s výjimkou obsaženou v § 153 odst. 2 o. s. ř.), tedy primárně i určením, kdo jsou účastníci řízení (žalobce a žalovaný), o jaké věci bude jednáno (skutkový základ) a jaký je žalobní návrh (petit). O zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje žalobce jako dominus litis (pán řízení – sporu). Soud následně rozhoduje o všech základních skutečnostech obsažených v žalobě, tedy mimo jiné i o aktivní a pasivní věcné legitimaci účastníků řízení. Soud ve sporném řízení však sám o sobě (ex offo) do vymezení přímého účastenství v řízení neingeruje a ani po jeho zahájení ke změně účastenství nedává žádný podnět. 4) Jiná osoba se může stát za řízení žalobcem nebo žalovaným, jen jestliže soud na návrh žalobce pravomocným usnesením připustí, aby do řízení přistoupila jako další účastník (viz § 92 odst. 1 o. s. ř.), nebo aby zaměnila dosavadního účastníka řízení (viz § 92 odst. 2 o. s. ř.). 5) Smyslem vedlejšího účastenství je pak „pomoc ve sporu“ některému z účastníků řízení – jedné ze stran sporu. Pomoc poskytovaná vedlejším účastníkem může spočívat též v tom, že podá „ve prospěch“ jím podporovaného účastníka odvolání. Vedlejší účastník může podat odvolání jen v případě, že vstoupil do řízení před soudem prvního stupně. V takovém případě doručuje soud prvního stupně své rozhodnutí též vedlejšímu účastníku a vedlejší účastník může podat odvolání proti tomuto rozhodnutí ve lhůtě uvedené v § 204 o. s. ř. Neúčastnil-li se dosud na řízení, je vedlejší účastník legitimován k odvolání jen tehdy, jestliže kromě podání odvolání též způsobem uvedeným v ustanovení § 93 o. s. ř. oznámí soudu, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, a to do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého chce v řízení podporovat a v jehož prospěch proto podává odvolání. Srovnej např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněné pod číslem 72/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2728/2000, sp. zn. 28 Cdo 1038/2023, či ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2077/2023.

11. Z citovaných judikatorních závěrů plyne, že o tom, kdo bude účastníkem původního řízení, rozhodovala žalobkyně. To, že dovolatelka účastníkem nebyla (žádným v úvahu přicházejícím procesním způsobem se jím nestala), nezpůsobuje zmatečnost. Nebyla-li dovolatelka účastníkem původního řízení, nemůže ji rozhodnutí v něm vydané zavazovat. Smyslem žaloby pro zmatečnost pak není napravovat (případné) chyby při zjišťování skutkového stavu nebo při právním posouzení.

12. Rozhodnutí odvolacího soudu, který uzavřel, že dovolatelka nebyla k podání žaloby pro zmatečnost oprávněna, je plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Nejvyšší soud přitom nevidí důvodu na svých judikatorních závěrech cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

13. Pro úplnost lze uvést, že vzhledem k tomu, jakým způsobem je vymezeno účastenství ve sporném řízení, kdo jej vymezuje a jaké jsou předpoklady pro vstup vedlejšího účastníka do řízení ve fázi řízení před soudem prvního stupně, popřípadě v řízení odvolacím, nemohlo dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu o zmatečnostní žalobě ani vyvolat stav zakládající porušení ústavně zaručeného práva dovolatelky na spravedlivý proces (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1038/2023).

14. Jelikož dovolání společnosti není přípustné, Nejvyšší soud jej podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Filip Cileček předseda senátu