27 Cdo 55/2026

Rubrum

27 Cdo 55/2026-547 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 2717, PSČ 530 02, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o náhradu škody a nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 52/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 70 Co 69/2025-512, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 19. 8. 2024, č. j. 28 C 52/2017-459, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 70 Co 368/2019-187 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Nejvyšší soud předně považuje za potřebné zdůraznit, že navzdory zastoupení dovolatele advokátem je (značně obsáhlé) dovolání na samé hraně srozumitelnosti a dovolací argumentace je obtížně seznatelná.

5. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek: 1/ „zda žalobou pro zmatečnost napadeným rozhodnutím ne/rozhodoval vyloučený soudce, neboť podle závěru dovolacího soudu je rozhodnutí soudu postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.“, 2/ „zda žalobou pro zmatečnost napadeným rozhodnutím soudu ne/bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, neboť podle závěru dovolacího soudu, je rozhodnutí soudu postiženo zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř.“, 3/ „zda dovoláním! napadeným rozhodnutím soudu ne/bylo porušeno právo na spravedlivý proces, neboť soud nerozhodl ani o návrhu v žalobě pro zmatečnost na přikázání věci pro zmatečnost podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mimo působnost Městského soudu v Praze“, při jejichž řešení se odvolací soud podle mínění dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu.

6. První dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá. Ačkoli dovolatel formálně předestírá určitou procesní situaci (vyloučení soudce), posuzováno podle obsahu dovolání Nejvyššímu soudu ve skutečnosti žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva splňující předpoklady přípustnosti vymezené v § 237 o. s. ř. neformuluje. Část týkající se první dovolací otázky je toliko (stěží srozumitelnou) polemikou s výsledkem řízení a postupem soudců, kteří v řízení rozhodovali; to však způsobilým dovolacím důvodem není (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

7. Přípustným dovolání nečiní ani druhá dovolací otázka. Dovolatel jejím prostřednictvím polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu, neboť – podle jeho mínění – je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3035/12.

8. Dovolatel se však mýlí, neboť odvolací soud jeho námitce, podle níž rozhodnutí soudu prvního stupně trpí zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř., nevyhověl nikoliv proto, že soudce soudu prvního stupně nebyl pro trestný čin pravomocně odsouzen, nýbrž proto, že soudce se žádného skutku naplňujícího znaky trestného činu uvedeného v trestním zákoníku nedopustil. Právní posouzení této otázky odvolacím soudem je tak zcela v souladu s dovolatelem citovanou judikaturou.

9. A konečně prostřednictvím třetí dovolací otázky dovolatel toliko namítá vadu řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však Nejvyšší soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), samostatným dovolacím důvodem však nejsou.

10. Toliko pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ostatně nepřehlédl též skutečnost, že z dovolání, v němž dovolatel rekapituluje všechna soudní řízení, která od roku 2011 absolvoval, i z obsahu spisu, vyplývá, že dovolatel považoval za podjatého či vyloučeného v podstatě každého soudce (i asistenta soudce), který v jeho věcech rozhodoval.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Filip Cileček předseda senátu