27 Cdo 830/2019

Rubrum

27 Cdo 830/2019-70 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelky Teplo Přerov a. s., se sídlem v Přerově, Blahoslavova 1499/7, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 25391453, zastoupené JUDr. Petrem Dutkem, advokátem, se sídlem v Přerově, Blahoslavova 71/2, PSČ 750 02, za účasti Asociace bazénů a saun České republiky – ABAS ČR, spolku, se sídlem v Praze 10, Jabloňová 2992/8, PSČ 106 00, identifikační číslo osoby 26586274, zastoupeného JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 218/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 38/2017-55, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Asociaci bazénů a saun České republiky – ABAS ČR, spolku, na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 73 Cm 218/2015-24, vyslovil neplatnost rozhodnutí představenstva Asociace bazénů a saun České republiky – ABAS ČR, spolku (dále též jen „spolek“), ze dne 1. 4. 2015, kterým bylo konstatováno, že „jednoznačným vystoupením zástupce navrhovatelky K. bylo členství navrhovatelky ve spolku ukončeno“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

2. Vrchní soud v Praze k odvolání spolku v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva spolku ze dne 1. 4. 2015 zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Závěr odvolacího soudu, podle něhož „rozhodnutí“ představenstva spolku ze dne 1. 4. 2015 nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť není skutečným rozhodnutím, které zakládá, mění či ruší práva a povinnosti pro konkrétní osoby a orgány spolku, nebo které konstituuje určitý stav, nýbrž pouhým konstatováním skutečnosti, jež měla nastat v důsledku jednání zástupce navrhovatelky, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

5. Z té se podává, že rozhodnutí orgánu spolku přijaté bez vůle způsobit následky jiné než již nastalé nemá povahu právního jednání, a proto nepodléhá soudnímu přezkumu v režimu § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Návrh na vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí soud zamítne. Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, a ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 65/2019.

6. Napadené „rozhodnutí“ představenstva spolku je svou povahou pouhým konstatováním předchozího děje a jeho hodnocením; proto nemůže mít žádné právní účinky.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 15. 12. 2020 JUDr. Marek Doležal předseda senátu