27 Nd 299/2018

Rubrum

27 Nd 299/2018-18 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci úpadce J. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, PSČ 130 00, o prohlášení konkursu na majetek úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 Ko 12/2016-42-16, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 10/2016, o námitce podjatosti, takto:

Výrok

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Eva Svobodová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 64/2018.

Odůvodnění

1. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 Ko 12/2016-42-16, podal úpadce (dále jen „žalobce“) žalobu pro zmatečnost, ve které vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze a soudců Vrchního soudu v Praze, kteří ve věci rozhodovali.

2. K výzvě Městského soudu v Praze k doplnění vznesené námitky podjatosti žalobce uvádí, že důvody pochybnosti o nepodjatosti soudců spatřuje v jejich rozhodnutích a údajně negativním vztahu k jeho osobě. Žalobce dále rozšiřuje okruh soudců, vůči nimž vznáší námitku podjatosti, na všechny soudce Městského soudu v Praze a všechny soudce Vrchního soudu v Praze.

3. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Leandra Zilvarová, JUDr. Eva Svobodová a JUDr. František Švantner (tvořící senát rozhodující v projednávané věci) se k námitce podjatosti vyjádřili shodně tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, který by byl významný z pohledu § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Podle § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

5. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

7. Nejvyšší soud shledal námitku podjatosti vznesenou žalobcem zjevně nedůvodnou, neboť neuvedl žádnou skutečnost, která by podle výše popsaných kritérií mohla vést k závěru o podjatosti uvedených soudců. Nadto zjevně přehlíží, že podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci.

8. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud - s ohledem na obsah spisu - zdůrazňuje, že v námitce podjatosti nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Nd 225/2014, či ze dne 7. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2146/2017).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 10. 2018 JUDr. Filip Cileček předseda senátu