28 Cdo 101/2004

Rubrum

28 Cdo 101/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobců A) F. L. a B) L. L., žalobce A) zastoupen advokátem, žalobkyně B) zastoupena advokátkou, proti žalovaným 1) V. P. a 2) V. P., zastoupeným v dovolacím řízení advokátkou, o uzavření dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp.zn. 4 C 94/95, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.9.2003, č.j. 20 Co 708/2002-206, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni nahradit oběma žalobcům náklady dovolacího řízení, každému ve výši 3.175,- Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupců.

Odůvodnění

: Krajský soud v Brně k odvolání žalobců usnesením výše označeným zrušil usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 27.8.2002, č.j. 4 C 94/95–190, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. Usnesením soudu prvního stupně bylo zastaveno řízení s tím, že se jedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté vzhledem k věci vedené týmž soudem pod sp. zn. 7 C 216/96. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v citovaných věcech jde o dva rozdílné žalobní petity, jeden podle zákona č. 229/1991 Sb. a druhý podle zákona č. 87/1991 Sb., a že zamítnutí žaloby ve věci sp. zn. 7 C 216/96 nebrání projednání nyní posuzované věci, titulované podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Oba žalobci se prostřednictvím zástupců k dovolání vyjádřili a navrhli jeho odmítnutí. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. však lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen tehdy, pokud to zákon připouští. Bylo-li ze strany odvolacího soudu rozhodnuto kasačním usnesením, pak se nejedná o takové nemeritorní usnesení, proti němuž by bylo dovolání přípustné podle relevantního ustanovení § 239 o.s.ř. Výčet případů v tomto ustanovení je taxativní a proti jiným tam neuvedeným usnesením odvolacího soudu není přípustné dovolání podat. Nejvyšší soud proto podle § 243 odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. dovolání žalovaných odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Oba žalobci vynaložili účelně náklady na vyjádření k dovolání, za což jim náleží přiznání částky vždy 3.175,- Kč, představující odměnu právních zástupců. Tato částka byla stanovena podle § 7 písm. e/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. po krácení na polovinu (§ 14 odst. 1, § 15 téže vyhl.), což činí 3.100,- Kč, a po přičtení režijního paušálu ve výši 75,- Kč lze dospět k výsledné sumě, uvedené ve výroku II. tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 19. července 2004 JUDr. Ludvík David, CSc., v.r. předseda senátu