28 Cdo 1136/2000

Rubrum

28 Cdo 1136/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Milana Pokorného, CSc. ve věci žalobců l. A. S., 2. J. G. a 3. H. V., všechny zastoupené advokátem, proti žalovanému N. č., a.s., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Kolíně, sp.zn. 6 C 358/92, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne l7.ll.l999, čj. 30 Co 4l0/99-265, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne l7.ll.l999, čj. 30 Co 4l0/99-265 se zrušuje.

II. Věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne l7.ll.l999, čj. 30 Co 4l0/99-265 změnil žalobě vyhovující rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 9.3.l997, čj. 6 C 358/92-l29 tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti uzavřít s žalobkyněmi dohodu o vydání parc.č. 252/4; 277/2; stavební parc. č. l64/l; l64/2 s číslem popisným 347, stavební parc. č. l65/l; l66/l s číslem popisným 94, staveb. parc. č. l66/2 s číslem popisným l09, staveb. parc.č. l99, parc. č. 280, 283/2, 283/3, 283/ll, 283/l2, 283/l3, 283/l4, 293/5, 283/4, 344/22, staveb. parc.č. 350, 35l, 359, 47l parc. č. l028, 279, to vše kat. území V., zapsané na LV č. 729 u Katastrálního úřadu v K., a to v podílu 2/6 pro žalobkyni A. S., l/6 pro žalobkyni J. G. a l/6 pro žalobkyni H. V., když dospěl s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2.l0.l996, sp.zn. II. ÚS 275/95 k závěru, že v dané věci není splněna podmínka rozhodného období, neboť ke znárodnění firmy právních předchůdců žalobců došlo již dnem účinnosti dekretu č. l0l/l945 Sb. K výměru ministerstva výživy ze dne l4.ll.l948 nepřihlédl, s odůvodněním, že by znamenal znovunabytí vlastnického práva. Naopak soud prvního stupně právě s odkazem na uvedený výměr dospěl k opačnému závěru, totiž, že nemovitosti přešly na stát v rozhodném období, tedy po 25.2.l948, neboť rozhodnutí o stanovení rozsahu znárodnění bylo vydáno l4.ll.l948. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení, v němž především namítaly zpochybnění nálezu Ústavního soudu ze dne 2.l0.l996, sp.zn. II. ÚS 275/95, z něhož krajský soud vycházel, Evropským soudem pro lidská práva. Dále uvedly, že rovněž existuje i jiná judikatura Ústavního soudu, která připouští znárodnění ex lege pouze v případě, že byly splněny všechny zákonem požadované skutečnosti, k čemuž v daném případě nedošlo. Splnění podmínky rozhodného období pak dovodily jednak z odkazem na intabulační princip když k zápisu došlo 2.l2.l952 a dále tvrzením, že vyhl. č. 26/l946 Ú.l., která vyjmenovávala mezi znárodněnými podniky podnik právních předchůdců žalobkyň, byla novelizována zák. č. ll5/l948 Sb. přijatým dne 28.4.l948 a naplňujícím předpoklady § l odst. l dekretu č. l0l/l945Sb. čímž teprve tímto dnem došlo ke znárodnění. K dovolání se žalovaní vyjádřili tak, že není splněna podmínka rozhodného období nejen s ohledem na dekret č. l0l/l945 Sb., ale i vzhledem k vyhl. č. 26/l946 Ú.l. ze dne 9.l.l946 s tím, že dle zápisu v pozemkových knihách nelze v období od 28.ll.l943 do l2.6.l949 zaznamenat přechod vlastnického práva pro rodinu G. Dále odmítli názor žalobkyň, dle něhož k přechodu vlastnického práva došlo až zápisem do pozemkových knih, jenž by navíc v roce l952 svědčil jako vlastníkům firmě K. a C. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání splňuje obsahové i formální náležitosti vyžadované zákonem, bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty (žalobkyněmi), zastoupenými advokátem (§ 240 odst. l; § 24l odst. l, 2 o.s.ř.), a že je v dané věci dle § 238 odst. l písm. a/ o.s.ř. přípustné - přezkoumal bez jednání (§ 243a odst. l o.s.ř.) napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 odst. l a 3 o.s.ř. a dovolání žalobkyň shledal opodstatněným. Dovolání se opírá o dovolací důvod nesprávného právního posouzení, které je upraveno v ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci (ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou věc nesprávný právní předpis, nebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. l3/45). V dané věci posuzoval odvolací soud otázku okamžiku dovršení majetkové křivdy z pohledu rozhodného období dle zák. č. 87/l99l Sb. ve znění pozdějších předpisů, jakožto jedné z podmínek úspěšnosti restitučního nároku. Dle vyvíjející se nicméně dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu i obecných soudů viz nálezy uveřejněné ve Sbírce nálezů a rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 59/93; IV. ÚS 56/95 - svazek 3 rozhodnutí č. 36; IV. ÚS ll7/96 svazek 9 rozhodnutí č. l03; rozhodnutí č. l6/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30.l2.l994 sp.zn. 4 Cdo l74/93), s nímž se ztotožňuje i dovolací soud, při posouzení otázky, zda došlo k majetkové křivdě v tzv. rozhodném období je třeba vyjít z toho, kdy bylo o splnění podmínek dle dekretů prezidenta republiky z r. l945 rozhodováno, a zda byly splněny. Konkrétně byla již také řešena i otázka rozhodovací pravomoci ministra o rozsahu znárodnění v oboru potravinářského průmyslu - viz nález Ústavního soudu III. ÚS ll4/l993 svazek 7 rozhodnutí č. l8. Protože v dané věci odvolací soud dospěl k jiným právním závěrům, když uzavřel, že podmínka rozhodného období není splněna, neboť ke znárodnění firmy potravinářského průmyslu právních předchůdců žalobců došlo již dnem účinnosti dekretu č. l/l945 Sb. (27.l0.l945) tedy mimo rozhodné období zatímco k výměru ministerstva výživy ze dne l4.ll.l948 o rozsahu znárodnění nepřihlédl, nezbylo než dle ustanovení § 243b odst. l a 5 o.s.ř. zrušit rozsudek odvolacího soudu pro nesprávný výklad tzv. rozhodného období. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutím Evropského soudu pro ochranu lidských práv a základních svobod ve Štrasburku ze dne 3.3.2000 bylo ohledně nálezu Ústavního soudu ze dne 2.l0.l996, sp.zn. II. ÚS 275/95 konstatováno porušení čl.6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. V dalším řízení rozhodne odvolací soud i o nákladech řízení dovolacího (viz § 243d odst. l, věta třetí, o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu je závazný pro odvolací soud a případně i pro soud prvního stupně (§ 243d odst. l, věta prvá, o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř. V Brně dne 3l. srpna 2000 JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková