28 Cdo 1338/2001

Rubrum

28 Cdo 1338/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobců A/ Městské části P., B/ B. p. P., s.p. v likvidaci, proti žalované M. Ch., zast. advokátem, o neplatnost dohody o vydání nemovitosti, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2001, čj. 15 Co 114/2001-526, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. května 2001, čj. 15 Co 114/2001-526, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. 13 C 359/92, kterým byl zamítnut návrh žalované na zrušení předběžného opatření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 1992 pod sp.zn. Nc 1279/92. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním z důvodů nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost odůvodnila ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve znění zákona č. 30/2000 Sb., s tím, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3, neboť řeší otázku obsahu předběžného opatření a jeho zrušení, jež je posuzována odvolacím soudem rozdílně. Dále proto, že jím bude fakticky vyřešena otázka, zda vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalobce s odlišným zájmem na výsledku řízení natolik mění situaci, že je třeba zrušit předběžné opatření a konečně proto, jak předpokládá ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. (in fine) že usnesením ze dne 20. 10. 1998 13 Co 388/98-184 odvolací soud vyslovil právní názor v rozporu s ustálenou judikaturou. Při posuzování tohoto dovolání vycházel soud ze zákona č. 99/1963 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen o. s. ř. ), a to vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první bodu 1. 17. 15 zákona č. 30/2000 Sb. Po zjištění, že dovolání bylo v dané věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( § 240 odst. 1; § 241 odst. 1), že splňuje obsahové a formální náležitosti ( § 241a odst. 1) a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 2b se dovolací soud nejprve zabýval posouzením přípustnosti dovolání, protože ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dané věci jde o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením ze dne 16. 6. 1992 pod sp.zn. Nc 1279/92, kterým bylo žalované uloženo zdržet se všech právních úkonů jejíchž předmětem je dům čp. 102/8 L. nám. v P. a pozemek, na němž je dům zbudován. Rozhodnutí zamítající návrh na zrušení předběžného opatření není rozhodnutím ve věci samé, tj. o meritu věci, či jinými slovy o předmětu sporu, kterým je v této věci určení neplatnosti dohody o vydání nemovitosti v důsledku čehož není dovolání přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Stejně tak toto usnesení není potvrzujícím usnesením ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a/ b/ o. s. ř. neboť v tomto ustanovení je nově upravena přípustnost dovolání proti usnesením o žalobě na obnovu řízení a o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí; ani usnesením ve smyslu § 238a odst. 1 písm. a/ až g/ o. s. ř. tedy usnesením ve věci konkurzu a vyrovnání, v řízení o žalobě pro zmatečnost, o návrzích na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, o udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 ani usnesením ve smyslu § 239 odst. 1 o. s. ř., neboť toto ustanovení předpokládá, že jde o usnesení odvolacího soudu jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu do jehož pravomoci náleží, nebo jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1), o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 ) - nebo usnesením ve smyslu § 239 odst. 2 o. s. ř., kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a ), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka ( § 92 odst. 2) a konečně usnesením ve smyslu § 239 odst. 3 o. s. ř., kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, což neplatí jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a ). Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti usnesením odvolacího soudu nelze učinit jiný závěr, než že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl zamítnut návrh na zrušení předběžného opatření není přípustné, a proto bylo odmítnuto podle § 243c odst. 2 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o skutečnost, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalobcům náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 23. srpna 2001 JUDr. Iva B r o ž o v á, v.r. předsedkyně senátu