28 Cdo 1344/2007

Rubrum

28 Cdo 1344/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání P. f. ČR, zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 7.11.2006, sp.zn. 28 Co 640/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.zn. 18 C 421/2005 (žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. L., o určení vlastnického práva k nemovitosti), takto :

Výrok

I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Praze ze 7.11.2006, sp.zn. 28 Co 640/2006, i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 19.4.2006, čj. 18 C 421/2005-84 (ve znění opravného usnesení téhož soudu z 26.9.2006, čj. 18 C 421/2005-98).

II. Věc se vrací k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi.

Odůvodnění

: O žalobě žalujícího P. f. ČR, podané u soudu 21.12.2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 19.4.2006, čj. 18 C 421/2005-84 (ve znění opravného usnesení z 26.9. 2006, čj. 18 C 421/2005-98). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, aby bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem a P. f. ČR správcem pozemku parc.č. 713/ (o výměře 5.054 m2) v katastrálním území B., a aby bylo také určeno, že smlouva č. 64 PR 05/66 o převodu uvedeného pozemku, uzavřená mezi žalujícím fondem a žalovaným dne 1.7.2005, je neplatná. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 19.4.2006, sp.zn. 28 Co 640/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 19.4.2006, čj. 18 C 421/2005-84 (ve znění opravného usnesení z 26.9.2006, čj. 18 C 421/2005-98), potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a že jej také správně posoudil po právní stránce, takže odvolací soud neshledal odvolání žalobce důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že v tomto soudním řízení bylo nutno především vyřešit předběžnou otázku platnosti smlouvy, uzavřené mezi prodávajícím P. f. a žalovaným, jako kupujícím z 1.7.2005, ohledně pozemku parc.č. 713 v katastrálním území B. (o výměře 5.054 m2) za kupní cenu 27.151,- Kč, o níž žalující fond tvrdí, že byla uzavřena „v režimu již zrušeného usnesení presidia P. f. ČR ze 7.6.2005, které představovalo exses z dosavadní praxe P. f. ČR a umožňovalo převod náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku“. Na základě této smlouvy žalovaný takto realizoval, podle názoru žalobce uspokojení svých nároků „nadstandardním postupem nejen z hlediska časového, ale i z hlediska výběru pozemku, a to i mimo seznam veřejných nabídek žalovaný realizoval převod náhradního pozemku, přičemž žalovaný není přímým restituentem, nýbrž postupníkem); žalovaný M. L. byl takto přednostně uspokojen svým nárokem za situace, kdy ostatní oprávněné osoby byla opomenuty; žalující fond je toho názoru, že uvedená smlouva je proto i v rozporu s dobrými mravy; podle názoru žalujícího fondu smlouva z 1.7.2005 odporuje ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. i ustanovení § 39 občanského zákoníku. Odvolací soud však (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. má postupník stejné nároky jako samotný restituent, který potupníkovi své nároky postoupil. Žalovaný také při uzavírání kupní smlouvy s žalujícím P. f. ČR nejednal v rozporu s dobrými mravy a už vůbec tu nejde o to, že by zneužil jakéhosi úniku informací o usnesení presidia P. f. ČR ze 7.6.2005, připouštějícího převod náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku“, jak to uváděl žalující P. f. ČR. Odvolací soud byl toho názoru, že uváděná smlouva z 1.7.2005 nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 11 odst. 2, ani § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb.; nešlo tu o smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a tato smlouva neodporovala dobrým mravům, ani principu rovnosti účastníků, uplatňujících nárok na získání náhradních pozemků. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalující P. f. ČR v řízení zastupoval, dne 11.12.2006 a dovolání ze strany tohoto žalobce bylo dne 9.2.2007 podáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Odvolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (a případně i rozsudek soudu prvního stupně) ve výroku o zamítnutí žaloby o určení, že Česká republika je vlastníkem a P. f. ČR správcem pozemku parc.č. 713 (o výměře 5.054 m2) v katastrálním území B., jakož i ve výroku o nákladech řízení, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené jeho dovoláním, spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Dovolatel poukazoval zejména na to, že smlouva z 26.5.2005, uzavřená mezi P. f. ČR (který tu postupoval podle již zrušeného usnesení presidia P. f. ze 7.6.2005) a žalovaným, který nárok na náhradní pozemky nabyl jako postupník od původních restituentů, odporovala ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě); uzavření smlouvy nepředcházelo žádné výběrové řízení a ostatní potencionální zájemci o náhradní pozemek nebyli o tomto zvažovaném převodu informováni. Žalovaný se sice žalobou, podanou dne 20.6.2005, domáhal u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.zn. 18 C 225/2005 (uplatněnou poté, když se M. L. dověděl o zmíněném usnesení presidia P. f. ČR ze 7.6.2005) převedení pozemku parc.č. 713 v katastrálním území B., ale této žalobě stejně nemohlo být vyhověno, když se žalobce takto domáhal převedení jím samotným vybraného konkrétního pozemku. Dovolatel poukazoval i na to, že v době, kdy došlo k uzavření smlouvy z 1.7.2005 mezi žalobcem a žalovaným, mělo být postupováno podle ustanovení § 7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. V tomto ustanovení byla stanovena povinnost veřejně oznámit záměr převést pozemky z vlastnictví státu a byl také stanoven postup v případech, kdy se o stejný pozemek uchází více oprávněných osob. Nelze tedy považovat za správný, spravedlivý a dobrým mravům neodporující postup, kdy si jedna z mnoha oprávněných osob vybere pozemek a podanou žalobou žádá o jeho převedení do vlastnictví, aniž by ohledně získání téhož pozemku (ve vlastnictví státu a ve správě P. f. ČR) byla dána stejná šance k získání pozemku i jiným oprávněným osobám, jak tomu bylo třeba i v daném případě. Nelze tu tolerovat upřednostňování mezi skupinami subjektů, které mají nárok na převod pozemků. Ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) neumožňuje při uspokojování nároků oprávněných osob postupovat mimo veřejnou nabídku. Dovolatel poukazoval i na to, že nestandardním postupem bez veřejné nabídky, v důsledku uplatnění (do 1.7.2005) usnesení presidia P. f. ČR ze 7.6.2005, bylo celkem P. f. ČR uzavřeno 39 smluv s 27 oprávněnými osobami. Tyto převody byly pak ze strany P. f. ČR napadeny žalobami u soudu, které byly řešeny různými okresními a krajskými soudy rozhodnutími, vydanými v roce 2005 a 2006, rozdílně. Přípustnost dovolání dovolávajícího se fondu tu bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně, odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (v němž je upravena možnost pozemkového fondu převést oprávněné osobě do vlastnictví jiné pozemky z vlastnictví státu) v souvislosti i s ustanovením § 524 občanského zákoníku (podle něhož s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená). V nálezu Ústavního soudu ČR z 13.12.2005, P1. ÚS 6/05 (vyhlášeném pod č. 531/2005 Sb. a uveřejněném i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl v části VII/g uveden ohledně postavení postupníka (ve smyslu ustanovení § 524 občanského zákoníku) i právní závěr, že „nelze dovodit závěr, podle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníka“. V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce. Vzhledem k těmto právním závěrům z uveřejněné judikatury obecných soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem a z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nebylo možné přisvědčit výslednému právnímu závěru odvolacího soudu, že „smlouva o převodu pozemku parc.č. 713 v katastrálním území B., uzavřena dne 1.7.2005 mezi P. f. ČR a žalovaným M. L., nebyla uzavřena v rozporu se zákonem, neodporuje žádnému konkrétnímu zákonnému ustanovení, ani neodporuje principu rovnosti účastníků restitučních právních vztahů a ani dobrým mravům, takže k převodu pozemků parc.č. 713 v katastrálním území B. došlo, podle názoru odvolacího soudu, platně. Nebylo tu možné dospět k závěru, že tu v rozhodnutí soudu došlo k řešení právní otázky (výkladu ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.) v rozporu s hmotným právem, když si odvolací soud vyložil zejména ustanovení § 11 zákona č. 229/1991 Sb. (ale i jiná hmotněprávní ustanovení, např. ustanovení § 39 a § 527 občanského zákoníku) odlišně od závěrů z uveřejněné judikatury soudů i z nálezů Ústavního soudu ČR. Šlo tu zejména o to, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly objasněny a vyvráceny pochybnosti o platnosti převodu pozemku smlouvou z 1.7.2005 ze žalobce na žalovaného. Shledal tedy dovolací soud u dovolání dovolatele přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu a zároveň bylo třeba přisvědčit tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, ze 7.11.2006 (sp.zn. 28 Co 640/2006 Krajského soudu v Praze) spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jak to má na zřeteli ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu. Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu ke zrušení uvedeného rozsudku odvolacího soudu, neboť tento rozsudek nebylo možné za uvedených okolností považovat za správný. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 3, věta druhá, občanského soudního řádu i rozsudek soudu prvního stupně z 19.4.2006 (čj. 18 C 421/2005-84 Okresního soudu v Mladé Boleslavi ve znění opravného usnesení z 29.9.2006, čj. 18 C 421/2005-98) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, občanského soudního řádu) a posoudí žalobní návrh žalobce na určení vlastnictví (a správy) pozemku parc.č. 713 v Katastrálním území B. znovu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. i § 39 občanského zákoníku. V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o nákladech řízení (včetně řízení odvolacího a dovolacího) podle ustanovení § 243d, věta druhá, občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu V Brně dne 22. dubna 2009 JUDr. Josef Rakovský, v. r. předseda senátu