28 Cdo 150/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu, které zamítlo její žalobní návrh. Soud se opřel o § 243b odst. 5 a § 218a občanského soudního řádu, podle nichž dovolání podané po uplynutí dvouměsíční lhůty není přípustné. Důvodem odmítnutí bylo zpoždění podání dovolání, které nebylo možné prominout. Soud vysvětlil, že opožděné dovolání nelze přijmout, i když by mělo důvodnost.
Rubrum
28 Cdo 150/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání PharmDr. D. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 24.4.2001, sp. zn. 12 Co 212/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 208/2000 (žalobkyně PharmDr. D. H. proti žalovanému J. P., o ochranu proti zásahům ze strany žalovaného), takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Žalobkyně podala dne 27.9.2000 u Okresního soudu v Teplicích podání, které označila jako „žalobu na souseda P.“. V závěru tohoto podání žalobkyně uváděla, že se domáhá, aby soud nařídil žalovanému „vyplatit jí odškodné za urážky rasové a národnostní“, jakož i „doplatit jí rozdíl mezi jejím průměrným měsíčním platem a dávkami v pracovní neschopnosti“ a „ platit jí každý měsíc rozdíl mezi invalidním důchodem a jejím průměrným měsíčním platem“. Okresní soud v Teplicích usnesením z 8.11.2000 vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů ode dne doručení výzvy obsažené v tomto usnesení doplnila své podání, zaslané tomuto soudu, a to tak aby bylo ve smyslu právních předpisů z jejího žalobního návrhu patrno, čeho se konkrétně u soudu domáhá v tomto občanském soudním řízení, a to zejména uvedením konkrétního žalobního návrhu na vydání rozsudku soudu, jakož i přesnějším označením žalovaného „souseda P.“. Usnesení soudu prvního stupně obsahovalo i poučení o tom, že řízení bude zastaveno, nebude-li žalobní návrh podle výzvy soudu doplněno a upřesněno. Tato výzva byla žalobkyni doručena 20.11.2000, ale k soudem požadovanému doplnění žalobního návrhu v jím stanovené lhůtě 10 dnů ze strany žalobkyně nedošlo. Usnesením Okresního soudu v Teplicích z 21.2.2001, čj. 10 C 208/2000-5, bylo rozhodnuto, že „podání žalobkyně, došlé Okresnímu soudu v Teplicích dne 27.9.2000, se odmítá“; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení poukazoval soud prvního stupně na to, že jím zvolený postup odpovídá ustanovení § 43 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.), které ukládá odmítnout žalobní návrh, není-li ve stanovené lhůtě žalobní návrh upřesněn nebo opraven tak, aby obsahoval všechny náležitosti potřebné k jeho projednání. O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 24.4.2001, sp. zn. 22 Co 212/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůrazňoval, že žalobkyni byla doručena písemná výzva k doplnění žalobního návrhu, na kterou však žalobkyně nereagovala. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že „procesní postup Okresního soudu v Teplicích podle § 43 občanského soudního řádu byl v dané právní věci na místě a byl správný. Žalobkyně byla řádně poučena pro případ, zůstane-li po výzvě soudu nečinná; vady neúplného návrhu na zahájení řízení brání v řízení pokračovat“. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni dne 21.6.2001. Dne 27.8.2001 podala žalobkyně osobně u Okresního soudu v Teplicích podání, které označila jako „odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem“. Žalobkyně vytýkala odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že o jejím žalobním návrhu neprobíhalo žádné jednání, že tu soudy neměly zájem řešit její ponižování a urážky ze strany žalovaného, který o žalobkyni šíří pomluvy a znevažuje ji v očích lidí bydlících v okolí jejího bydliště a způsobuje jí i potíže ve vyhledávání zaměstnání v lékárnách v okrese T. i ve vzdálenějších městech. Žalobkyně by pokládala za spravedlivé, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí odškodné 200.000,- Kč za jeho počínání vůči žalobkyni. Při posuzování podání žalobkyně, které došlo Okresnímu soudu v Teplicích 27.8.2001 a které podle svého obsahu je třeba pokládat za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 24.4.2001, sp. zn. 12 Co 212/2001, bylo nutno vycházet z ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.), obsažených v části druhé („Opravné prostředky“), hlavě třetí („Dovolání“) uváděného právního předpisu, upravujících přípustnost dovolání, podávání dovolání a řízení u dovolacího soudu. Nejprve bylo ovšem třeba se zabývat postupem při podávání dovolání ve smyslu ustanovení § 240, § 241 a § 241a občanského soudního řádu (v již uváděném znění). Podle ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 občanského soudního řádu nelze zmeškání lhůty uvedené v § 240 odst. 1 téhož právního předpisu prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Jestliže však v daném případě dovolatelce bylo usnesení dovolacího soudu doručeno dne 21.6.2001 a její dovolání bylo podáno osobně u Okresního soudu v Teplicích dne 27.8.2001 (úterý), stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Poučení o této lhůtě bylo obsaženo v usnesení odvolacího soudu z 24.4.2001 (sp. zn. 22 Co 212/2001 Krajského soudu v Ústí nad Labem). Nebylo tedy již možné u tohoto opožděně podaného dovolání se zabývat jeho přípustností a důvodností. Dovolacímu soudu proto nezbylo než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218a občanského soudního řádu (v jeho znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.) jako dovolání, které bylo podáno opožděně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 5. února 2002 JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.