Nejvyšší soud · Usnesení

28 Cdo 1519/2001

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-10-31 · ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1519.2001.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalovaného, protože odvolací soud nezakročil proti jeho procesním právům. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné, pokud byl účastník nuceným postupem soudu odněn přístup k soudnímu řízení. Žalovaný neuváděl konkrétní skutečnosti, které by měly mít zásadní význam pro výsledek věci. Soud rozhodl, že žalovaný neměl možnost reagovat na vyjádření žalobce, protože žalobce žádné vyjádření neodevzdal.

Rubrum

28 Cdo 1519/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalovaného J. K., zast. advokátkou, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2000, sp. zn. 21 Co 621/2000 (v právní věci žalobce V. K., zast. advokátem, proti žalovanému J. K., zast. advokátkou, o 75.000,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 9 C 109/99) takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění

: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. ledna 2000, pod č.j. 19 C 109/99–25 byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 75.000,- Kč s 23 % úrokem z prodlení od 8.10.1998 do zaplacení a dále náklady řízení na účet zástupce žalobce ve výši 20.400,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2000, pod č.j. 21 Co 621/2000-51, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet žalobcova advokáta. Odvolací soud souhlasil se skutkovými zjištěními i právními závěry obvodního soudu. Žalovaný dluží žalobci na základě platné smlouvy o nájmu nebytových prostor požadovanou částku, a žádné z námitek vznesených žalovaným nebyla přiznána důvodnost. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Ústní jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na den 23.11.2000 v 9:00 hod. Advokátka žalovaného se z tohoto jednání omluvila dopisem ze dne 15.11.2000 s tím, že v tento den měla nařízenou léčbu, kterou nebylo možné ze zdravotních důvodů přeložit na jiný termín. Advokátka žalovaného se navíc z jednání dne 21.11.2000 telefonicky omluvila předsedkyni senátu, která ji potvrdila, že bere její omluvu na vědomí. Přesto však bylo dne 23.11.2000 jednáno bez účasti právní zástupkyně žalovaného a taktéž bez účasti samotného žalovaného. Tím došlo ke krácení jeho procesních práv ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. K samotnému meritu věci žalovaný uvedl, že předmětná nájemní smlouva je neplatná, že žalobce neměl dostatek aktivní legitimace k podání žaloby a dále pak, že úrok ve výši 23 % ze žalované částky je proti dobrým mravům. Žalovaný neměl možnost se v rámci odvolacího řízení vyjádřit ke všem skutečnostem týkajícím se předmětné věci a taktéž ke skutečnostem uvedeným ve vyjádření žalobce. Přípisem ze dne 12.7.2001 č.j. 26 Cdo 820/2001-63 Nejvyšší soud ČR - s poukazem na skutečnost, že tvrzení žalovaného obsažená v dovolání ze spisu nevyplývají – vyzval k předložení stejnopisu (fotokopie) zmiňované omluvy, včetně příslušného podacího lístku, a zároveň požádal o vyjádření předsedkyni senátu JUDr. H. L. Právní zástupkyně žalovaného zaslala v příloze svého podání ze dne 7.8.2001 dopis s omluvou ze dne 15.11.2000, fotokopii poštovního podacího archu z téhož dne a dále dopis ze dne 27.11.2000, týkající se předmětné omluvy, a fotokopii lékařské zprávy ze dne 23.11.2000. Předsedkyně senátu JUDr. H. L. ve vyjádření ze dne 21.8.2001 uvádí, že do jednání odvolacího soudu žádná omluva advokátky žalovaného s žádostí o odročení jednání nepřišla. Předsedkyně senátu připustila, že dotčená advokátka mohla telefonovat, ale zásadně odmítla, že by jí telefonicky potvrdila, že bere její omluvu na vědomí, protože při telefonickém styku s účastníky nebo jejich zástupci je vždy zásadně poučuje, že omluva musí být písemná a zaslaná do spisu včas. Navíc v případě včasné a jinak řádné omluvy vždy jednání odročuje písemně vzorem 26. Jedině v případě, že řádná omluva dojde těsně před jednáním, odročuje po poradě se zbývajícími členy senátu telefonicky, telegraficky, v nejhorším případě až v jednací síni, a stejně by postupovala i v předmětné věci. Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.). Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř., § 24l odst. l o.s.ř.). Dříve, než bylo přistoupeno k věcnému projednání, bylo ovšem třeba zaujmout stanovisko k tomu, zda je toto dovolání vůbec přípustné. Žalovaný opírá přípustnost jeho dovolání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., které zakládá přípustnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže byla účastníku řízení v jeho průběhu nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. V souzené věci však při úvaze o aplikaci citovaného ustanovení nelze přehlédnout, že žalovaný, jehož právní zástupkyně tvrdí, že odvolacímu soudu sdělila důvod nepřítomnosti a žádala o omluvu (jak dokládá kopií záznamu ve své poštovní knize), neuvedl – a neučinil tak ani následně a dokonce ani v dovolání – jaké to byly skutečnosti, které mínil přednést, a v jakém směru by měly mít zásadní význam pro doplnění podkladů nutných pro rozhodnutí soudu o věci samé. Námitky žalovaného vznesené k meritu věci v dovolání (tvrzená neplatnost smlouvy, nedostatek aktivní legitimace žalobce a rozpornost výše požadovaného úroku s dobrými mravy) již byly předmětem přezkoumávání a hodnocení jak ze strany soudu nalézacího tak i odvolacího. Pokud dovolatel uvádí, že byl vinou postupu odvolacího soudu připraven o možnost reakce na skutečnosti uvedené ve vyjádření žalobce, není jasné co tím má na mysli, neboť ze spisu nevyplývá, že by žalobce nějaké vyjádření ať už k odvolání či snad k dovolání žalovaného podal. Rovněž při jednání před odvolacím soudem (viz č.l. 48) právní zástupce žalobce pouze navrhl, aby byl rozsudek obvodního soudu jako věcně správný potvrzen s tím, že odvolání je zjevně účelové. Podle ustanovení § 101 odst. 2 věta druhá o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Jazykovým a logickým výkladem citovaného ustanovení je nutno dojít k závěru, že je konec konců věcí soudu jak se i v případě řádně došlé a odůvodněné omluvy rozhodne; zda totiž jednání odročí anebo zda v návaznosti na rozhodné skutečnosti zjištěné v řízení bude jednat i v nepřítomnosti účastníka nebo jeho zástupce. Důležitost důvodu, pro který účastník žádá o odročení, je třeba vždy posuzovat s ohledem ke všem okolnostem daného případu. Při úvaze o odročení jednání hraje významnou roli i důležitost, kterou je přítomnosti účastníka potažmo jeho právního zástupce nutno přisoudit. Soudy nejsou povinny akceptovat jakoukoliv žádost o odročení, neboť pak by v konkrétních případech mohlo ze strany některých účastníků řízení docházet k záměrným procesním obstrukcím, a to zvláště u předvídatelných rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené vývody dovolací soud dospěl k přesvědčení, že v dané věci nedošlo postupem odvolacího soudu k zatížení řízení vadou dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., a proto nezbylo, než dojít k závěru, že podmínky přípustnosti dovolání v dané věci nejsou dány, když nebyl shledán ani žádný další důvod přípustnosti dovolání, k němuž by dovolací soud musel přihlédnout, i když v dovolání nebyl uplatněn (§ 237 o.s.ř.). V důsledku toho bylo nutné dovolání jako nepřípustné dle ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a § 243b odst. 4 o.s.ř. odmítnout. O nákladech řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 151 věty první odst. 1 o.s.ř., protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci náklady řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 31. října 2002 JUDr. Oldřich J e h l i č k a, CSc., v.r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (1)