28 Cdo 1568/2020
V PLATNOSTI- OS Litoměřice 9 C 522/2015
- NS 28 Cdo 1568/2020
Nejvyšší soud rozhodl, že zamítá návrh žalované 1) na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Dospěl k závěru, že dovolatelka není závažně ohrožena ve svých právech, jelikož napadeným rozhodnutím bylo určeno, že je vlastnicí předmětného pozemku.
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
28 Cdo 1568/2020-427 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně České dominikánské provincie, identifikační číslo osoby 004 08 379, se sídlem v Praze 1, Staré Město, Husova 234/8, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, a 2) obci Býčkovice, identifikační číslo osoby 008 32 316, se sídlem v Býčkovicích č. 57, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 522/2015, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2020, č. j. 11 Co 83/2019-400, o návrhu žalované 1) na odklad právní moci napadeného rozsudku, takto:
Výrok
Návrh na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2020, č. j. 11 Co 83/2019-400, se zamítá.
Odůvodnění
: Česká republika, za níž zde jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako první žalovaná (dále jen „dovolatelka“) podala dovolání proti té části v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. března 2019, č. j. 9 C 522/2015-351, jde-li o určení vlastnického práva České republiky k pozemku parc. č. 200/11 v katastrálním území Velký Újezd u Litoměřic (dále též jen jako „předmětný pozemek“). Spolu s dovoláním dovolatelka podala i návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu. Podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. K předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Nd 268/2017, přiměřeně pak také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že návrhu na odklad právní moci nelze vyhovět již proto, že není naplněn ten předpoklad, že (v důsledku poměrů nastolených napadeným rozsudkem) je dovolatelka závažně ohrožena ve svých právech, bylo-li napadeným rozhodnutím určeno, že je vlastnicí předmětného pozemku. Za této situace, nemůže odklad právní moci napadeného rozhodnutí odůvodnit ani dovolatelkou namítaná okolnost, že po právní moci napadeného rozhodnutí „započne plynout žalobkyni lhůta pro podání výzvy k vydání majetku podle ZMV“. Proto Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 7. 2020 Mgr. Petr Kraus předseda senátu