28 Cdo 1651/2002

Rubrum

28 Cdo 1651/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání S. M., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 53/96, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 56/96 (žalobce S. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované MUDr. M. K., o chranu osobnosti), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění

: V probíhajícím občanském soudním řízení o žalobě S. M. o ochranu osobnosti, podané u soudu 8. 5. 1996, vydal Krajský soud v Ostravě usnesení z 10. 5. 1996, č. j. 23 C 56/96-5, jímž nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, protože měl za to, že jde tu o „zřejmou neúspěšnost žaloby“. K dovolání žalobce proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 55/96, zrušil toto usnesení Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jako soudu odvolacího, bylo doručeno žalobci dne 14. 11. 1996 a dovolání proti tomuto usnesení bylo žalobcem podáno dne 19. 11. 1996. Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení, v němž by mělo dojít k jeho osvobození od soudních poplatků a k tomu, aby mu byl ustanoven pro řízení o žalobě o ochranu osobnosti zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení § 138 odst. 3 občanského soudního řádu. Protože šlo o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, vydanému přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1. 1. 2001), posoudil dovolací soud toto dovolání ve smyslu ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle dosavadních právních předpisů (zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, bylo nutno posoudit podle ustanovení § 238 a občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), které upravovalo přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu. Ustanovení § 238a odst. 1 občanského soudního řádu obsahuje výčet usnesení odvolacího soudu, proti nimž je dovolání přípustné. V tomto výčtu není uvedeno takové usnesení, proti němuž směřovalo v daném případě dovolání dovolatele, podané u soudu dne 19. 11. 1996, a to proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 56/96. Bylo třeba mít na zřeteli, že naopak v ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo zakotveno, že přípustnost dovolání neplatí ani ohledně usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce účastku řízení. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání dovolatele bylo v tomto případě podáno proti usnesení odvolacího soudu, ohledně něhož nelze přípustnost dovolání dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Bylo třeba přihlížet i k tomu, že v dalším průběhu řízení došlo k této právní věci k tomu, že usnesením Krajského soudu v Ostravě z 10. 12. 2001, 23 C 56/96-49, bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci se přiznává osvobození od soudního poplatku a že se mu ustanovuje pro dovolací řízení zástupce. Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) k odmítnutí dovolání dovolatele, podaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28. 6. 1996, sp. zn. 1 Co 55/96, jako dovolání nepřípustného. Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 1. října 2002 JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r. předseda senátu