28 Cdo 1739/2009

Rubrum

28 Cdo 1739/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce obce Stará Lysá, se sídlem Stará Lysá 56, právně zastoupeného JUDr. Evou Machovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalovanému Komunální consult, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Rašova 14, zastoupenému Mgr. Markétou Mrázovou, advokátkou v Praze 1, Ovocný trh 8, Palác Myslbek, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 13/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 26 Co 375/2008-247, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech řízení o dovolání žalovanému částku 6.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně Mgr. Markéty Mrázové.

Odůvodnění

: Krajský soud v Praze svým shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2006, č. j. 7 C 13/2006-95, kterým tento soud zamítl žalobu na určení výlučného vlastnictví žalobce k nemovitostem v kat. úz. B., jak blíže identifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení, jak žalovanému v odvolacím řízení vznikly. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral o tvrzené řešení právní otázky zásadního významu odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem. Konkrétně šlo o to, že schvalovací úkon zastupitelstva obce ze dne 2. 8. 2001, jakož i návaznou kupní smlouvu mezi účastníky ze dne 15. 8. 2001 (kterou žalobce převedl na žalovaného 1 spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem), považoval žalobce nadále za absolutně neplatné. Žalobce uvedl na podporu tohoto závěru celou řadu skutečností a právních názorů a žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání v podstatě ztotožnil s argumentací odvolací instance a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl či zamítl. Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod z § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání není přípustné. Nejvyšší soud se již věcí zabýval v rozsudku ze dne 16. 7. 2008, č. j. 28 Cdo 3757/2007-186. Již zde zdůvodnil, proč považuje schválení zastupitelstva obce i kupní smlouvu ze dne 15. 8. 2001 mezi účastníky za takové právní úkony, které neodporují požadavkům § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Tímto právním závěrem zavázal odvolací soud, který ve svém předchozím rozsudku žalobě vyhověl. Dovolatel nyní neuvádí žádná relevantní tvrzení, z nichž by snad vyplývalo, že by nynější závěry odvolacího soudu měly doznat – po dovolacím přezkumu a rozhodnutí - změny z hlediska (ne)důvodnosti žaloby. Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem, jeho rozsudek nevykazuje judikatorní přesah nebo kontradikci rozhodování vyšších soudů, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3, § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.). Žalovanému vzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Za vyjádření k dovolání náleží základní sazba 20.000,- Kč (§ 5 písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb.), snížená dvakrát o polovinu na 5.000,- Kč (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). K tomu je třeba přičíst režijní paušál 300,- Kč. Se zohledněním DPH 20% představuje odměna advokátky, a tím i náklady řízení žalovaného, částku 6.360,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 9. června 2010 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu