28 Cdo 1774/2026

Plný text

28 Cdo 1774/2026-140 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. Š., zastoupen JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1417/25, proti žalované: M. K., zastoupená JUDr. Martinem Vychopněm, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 128/2025, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2026, č. j. 105 Co 24/2025-101, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 15. 6. 2026, č. j. 105 C 24/2025-127, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám JUDr. Martina Vychopně, advokáta, náklady dovolacího řízení ve výši 7 345 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2026, č. j. 105 Co 24/2025-101, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2026, č. j. 105 C 24/2025-127, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 8. 2025, č. j. 11 C 128/2025-61, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku st. p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, část obce XY, v k. ú. XY (dále též „předmětná nemovitost“), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda mu ve sporu o určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, již daroval žalované a následně od darovací smlouvy odstoupil pro nevděk, svědčí aktivní věcná legitimace. Kladl dále otázku, zda v posuzovaném případě, v němž žalovaná darovanou nemovitost vzdor nesouhlasu žalobce převedla na třetí osoby, jsou naplněny zákonné předpoklady odvolání daru pro nevděk. Měl za to, že uvedené otázky nebyly doposud v judikatuře dovolacího soudu vyřešeny. Konečně se tázal, zda došlo k porušení práva na spravedlivý proces, nebylo-li vyhověno jeho návrhu na nařízení předběžného opatření zakazujícího převod předmětné nemovitosti na třetí osoby. Mínil, že odvolací soud nastíněnou otázku vyřešil v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. IV. ÚS 736/17, publikovaným pod č. 76/2017 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.

3. Žalovaná navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Na vyřešení dovolatelem vymezených otázek existence jeho aktivní věcné legitimace ve sporu o určení vlastnického práva k darované nemovitosti poté, co od darovací smlouvy odstoupil pro nevděk, a naplnění zákonných předpokladů odvolání daru pro nevděk dovoláním napadené rozhodnutí žel nespočívá. Zamítavý rozsudek odvolacího soudu není totiž založen na závěru o absenci aktivní věcné legitimace dovolatele, nýbrž na závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, která ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla ve veřejném seznamu (katastr nemovitostí) zapsána jako vlastník předmětné nemovitosti; vzhledem k absenci pasivní věcné legitimace žalované pak odvolací soud již neřešil ani otázku naplnění zákonných předpokladů odvolání daru pro nevděk. Rozsudek odvolacího soudu konečně není založen ani na vyřešení otázky, zda v posuzovaném řízení bylo namístě vyhovět návrhu dovolatele na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být žalované zakázáno převést předmětnou nemovitost na třetí osoby, neboť jím o nařízení předběžného opatření rozhodováno nebylo. O zamítnutí návrhu dovolatele na nařízení předběžného opatření bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 4. 2025, č. j. 11 C 128/2025-21, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 21 Co 142/2025-48, jež předmětem dovolacího přezkumu nejsou. Převod darované nemovitosti na třetí osobu ostatně nevylučuje oprávnění dárce dovolat se vůči obdarovanému vrácení daru; může se ovšem domáhat toliko zaplacení jeho obvyklé ceny, a nikoliv již jeho naturální restituce (srov. v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 563/2004, publikovaný pod č. 83/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či v aktuálních právních poměrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 838/2025). Uvedeným způsobem dovolatel žalobu žel nezměnil.

6. Závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované koresponduje pak ustálené judikatuře dovolacího soudu, dle níž v řízení, jehož předmětem je určení vlastnického práva k nemovitostem, je osobou pasivně věcně legitimovanou ten, kdo je veden v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti, případně, kdo má být jako vlastník nemovitosti dle návrhu žalobce evidován; další osoby pasivně věcně legitimovány nejsou, i když případně učinily právní jednání týkající se převodu vlastnictví nemovitosti [srov. právní názor uvedený již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1319/96, který byl uveřejněn pod číslem 71 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2770/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 9, ročník 1999, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1567/99; k uvedeným závěrům se hlásí i aktuální judikatura (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 916/2024, či ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 23 Cdo 643/2025) a komentářová literatura – komentář k § 985, ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474), Wolters Kluwer, obdobně také VRZALOVÁ, Lenka. § 985 [Odstranění nesouladu]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976– 1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 58, marg. č. 11].

7. Podané dovolání tedy – z výše uvedených důvodů – předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).

8. Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům žalované, která podala v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta ve výši 5 620 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 9 odst. 4 písm. a), a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 7 345 Kč.

10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 8. 2026 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu