28 Cdo 1809/2026

Plný text

28 Cdo 1809/2026-243 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce J. L., zastoupeného Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, proti žalované onebet holding s. r. o., IČO 09960864, se sídlem v Praze 8, Dopraváků 749/3, zastoupené Danielou Christina Devereaux, advokátkou se sídlem v Praze 4, K Zelené louce 1341/20, o zaplacení 116 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 187/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2026, č. j. 72 Co 15/2026-228, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 110 292 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Daniely Christiny Devereaux, advokátky. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 2. 2026, č. j. 72 Co 15/2026-228, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 12. 2025, č. j. 12 C 187/2024-220, jímž bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno (výrok I usnesení odvolacího soudu), a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

2. Odvolací soud uzavřel, že v situaci, v níž žalobci nebylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků (usnesením prvostupňového soudu ze dne 11. 8. 2025, č. j. 12 C 187/2024-167, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2025, č. j. 72 Co 303/2025-189) a tento netvrdil ani nedoložil, že by byl připraven poplatek uhradit a přechodně mu v tom bez jeho viny bránila vnější okolnost, nejsou splněny podmínky § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a je namístě řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolacímu soudu vytýkal, že nereagoval na jeho odvolací námitky a že nepřezkoumatelné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se tím měl odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu reprezentované zejména rozhodnutími ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, a ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1285/2004. Namítal přitom, že odvolací soud pominul jeho odvolací výhradu, podle níž se soud prvního stupně nevypořádal s „návrhem na nezastavení řízení“ podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích pro hrozící promlčení uplatněného nároku. Odvolací soud tuto vadu nenapravil, když návrh posoudil až sám v odvolacím řízení a usnesení soudu prvního stupně i přes jeho nepřezkoumatelnost potvrdil.

4. Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval jeho přípustnost.

7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání přípustné není.

9. Spatřuje-li dovolatel předpoklady přípustnosti dovolání v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (nevypořádání veškerých odvolacích námitek, především, že odvolací soud pominul jeho odvolací výhradu, podle níž se soud prvního stupně nevypořádal s „návrhem na nezastavení řízení“ podle § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích), upozorňuje tím na vady řízení. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání již shledáno přípustným (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

10. Výtky dovolatele nadto postrádají relevanci. V rozhodnutí odvolacího soudu jsou podrobně a srozumitelně odůvodněny závěry o tom, že řízení bylo zastaveno proto, že dovolatel v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, že soud prvního stupně neshledal důvody k dalšímu posouzení jeho opakované žádosti o osvobození a že odvolací soud obsáhle posoudil argumentaci dovolatele k postupu podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu tedy nevykazuje takové deficity, jež by byly na újmu procesních práv dovolatele, což vyplývá mimo jiné i ze skutečnosti, že dovolatel na podkladě odůvodnění napadeného rozhodnutí byl schopen zformulovat dovolání, byť ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání nepřípustné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 876/2024, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3357/2018, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1586/2020).

11. Ústavní soud konstantně judikuje, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem, vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, publikovaný pod č. 109/2002 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 521/05, publikovaný pod č. 70/2006 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 3184/07, publikovaný pod č. 71/2008 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06, publikovaný pod č. 175/2006 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Zmíněnému pojmu adekvátně je potom ve smyslu judikatury Ústavního soudu nutno z pohledu mezí nezávislého soudního rozhodování (srovnej článek 82 odst. 1 Ústavy České republiky) rozumět tak, že se požaduje přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, tj. „rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu“ s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, publikovaný pod č. 3/2005 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 787/06, publikovaný pod č. 16/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09, publikovaný pod č. 207/2009 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rozsah reakce na konkrétní námitky je tedy co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když je nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 919/14, publikovaný pod č. 225/2014 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Toto stanovisko zastává i Evropský soud pro lidská práva (srovnej jeho rozhodnutí ve věci V. d. H. proti Nizozemsku ze dne 19. 4. 1994, č. 16034/90, bod 61, ve věci R. T. proti Španělsku ze dne 9. 12. 1994, č. 18390/91, bod 29, ve věci H. B. proti Španělsku ze dne 9. 12. 1994, č. 18064/91, bod 27, a ve věci H. a další proti Francii ze dne 19. 2. 1998, č. 20124/92, bod 42). Jak vyplývá ze shora uvedeného, odvolací soud povinnosti své rozhodnutí adekvátně odůvodnit dostál.

12. Odvolací soud se ostatně neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která vychází z toho, že ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích zohledňuje situace, v nichž je poplatník připraven soudní poplatek uhradit, avšak přechodně mu v tom brání vnější okolnost; jeho smyslem je toliko odložení poplatkové povinnosti, nikoliv její prominutí. Nedopadá proto na případ, kdy poplatník namítá, že pro své nepříznivé majetkové poměry není schopen poplatek zaplatit, a o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015, ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017). Neuplatní se tedy ani v projednávané věci, v níž dovolatel argumentoval tím, že jako osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, není oprávněn s majetkem disponovat a soudní poplatek uhradit nemůže.

13. Dovolání směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

14. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

15. Přikročil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti/právní moci napadeného usnesení (§ 243 písm. a/ o. s. ř.), jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).

16. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch, vznikly účelně vynaložené náklady spočívající v mimosmluvní odměně její advokátky za jeden úkon právní služby, jímž bylo vyjádření k dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu], ve výši 90 700 Kč (§ 7 bod 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu), v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a v náhradě daně z přidané hodnoty ve výši 19 141,50 Kč. Celkem náklady činí po zaokrouhlení 110 292 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 8. 2026 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu