28 Cdo 216/2012
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání, protože dovolatel nebyl účastníkem původního řízení a jeho subjektivní legitimace k podání dovolání nebyla doložena. Soud se opřel o § 240 odst. 1 první věty o. s. ř., podle něhož může dovolání podat pouze účastník původního řízení nebo jeho právní nástupce z důvodu univerzální nebo singulární sukcese. Singulární sukcese podle § 107a o. s. ř. byla v daném případě nezákonná, protože rozhodnutí podle tohoto ustanovení nemohlo být vydáno po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu. Soud proto dovolání odmítl bez případného jednání. Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla přiznána žádnému účastníkovi.
Rubrum
28 Cdo 216/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobkyně S. B., bytem v Bystřici u Benešova, K Líšnu 232, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 87.085,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 328/2007, o dovolání Mgr. Vladimíra Braška, bytem v Praze 1, Králodvorská 1085/12 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2011, č. j. 55 Co 248/2011-131, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Shora označeným rozsudkem odvolací soud z podnětu odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. ledna 2011, č. j. 22 C 328/2007-119, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 87.085,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání Mgr. V. B. Subjektivní legitimaci k podání dovolání odvozoval z okolnosti, že mu žalobkyně smlouvou ze dne 26. 10. 2011 pohledávku uplatněnou v předmětném soudním řízení postoupila. Podle § 240 odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále jen – „o. s. ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Dovolání může podat účastník původního řízení nebo jeho právní nástupce z důvodu univerzální nebo singulární sukcese, vůči němuž je napadené rozhodnutí ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. závazné; to však neplatí, jde-li o právní nástupnictví, jež by i v předchozích fázích řízení bylo možné založit jen rozhodnutím podle § 107a o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1907). Pro rozhodnutí o dovolání je totiž rozhodující stav, jaký tu byl v době vyhlášení napadeného rozhodnutí, přičemž singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. lze uplatnit nejpozději do vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem. V dovolacím řízení se pak § 107a o. s. ř. neužije (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel není účastníkem původního řízení. Tvrdí-li, že mu byla postoupena pohledávka uplatňovaná žalobkyní v posuzovaném řízení, jde o právní nástupnictví, jež by bylo možné založit pouze rozhodnutím podle § 107a o. s. ř. Poněvadž takové rozhodnutí v řízení před soudy nižších stupňů vydáno nebylo a vydáno být ani nemohlo, když k postoupení pohledávky mělo dojít až po vyhlášení rozsudku odvolacím soudem, není dovolatel k dovolání subjektivně legitimován (§ 240 odst. 1 věty první o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání podané osobou, která k němu není oprávněna, odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. b/ o. s. ř.). Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. února 2012 Mgr. Petr Kraus, v. r. předseda senátu