Nejvyšší soud · Usnesení

28 Cdo 2237/2010

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-12-05 · ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2237.2010.3

Další rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 30. 7. 2012

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované České republiky – Ministerstva životního prostředí proti rozsudku Městského soudu v Praze, který potvrdil povinnost zaplatit žalobci náhradu škody. Soud dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, které žalobci neoprávněně odepřelo udělení výjimky pro provoz lyžařského vleku a souvisejících služeb.

Citované zákony (3)

Rubrum

28 Cdo 2237/2010 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 12. 2012 Spisová značka:28 Cdo 2237/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:

28. CDO.2237.2010.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Oprava odůvodnění Oprava rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 164 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2237/2010 O p r a v n é u s n e s e n í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Josefem Rakovským v právní věci žalobce J. F., samostatně podnikající fyzické osoby, IČ 12089664, se sídlem v Bruntále, Malá Morávka 256, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované České republice - Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody ve výši 37.353.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 463/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 15 Co 220/2009-375, takto:

Odůvodnění

písemného vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. července 2012, č. j. 28 Cdo 2237/2010-410 se opravuje takto: Na straně 5. v odstavci čtvrtém shora ve větě druhé nahrazují se slova „na žalobkyni“ slovy „na žalobci“; slovo “(žalobkyně)” nahrazuje se slovem “(žalobce)”; poslední věta uvedeného odstavce začínající slovy „Zde je třeba…“ se vypouští. Na straně 6. odstavec první shora správně zní: „Vzhledem k tomu, že otázka příčinné souvislosti nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech, nelze vůči právnímu posouzení soudů nižších stupňů nic namítat.“ Zbývající část uvedeného odstavce začínající slovy: „Právní názor…“ se vypouští. Na straně 6. odstavec druhý shora začínající slovy: „Dovolací soud…“ se vypouští. O d ů v o d n ě n í: Shora uvedeným usnesením Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího bylo odmítnuto dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 15 Co 220/2009-375, současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. V písemném vyhotovení uvedeného usnesení však došlo k chybě v psaní spočívající v zařazení obsahově a vnitřně nesouvisejících citací ze souvisejících judikaturních zdrojů. Při porovnání výroku usnesení dovolacího soudu a struktury jeho odůvodnění je nade vší pochybnost zřejmé, že dovolací soud dospěl jednak k závěru o správnosti posouzení věci nižšími instancemi, jednak k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odpovídá hodnocením zaujatým v již dříve vydaných rozhodnutích dovolacího soudu, takže neřeší otázku, která by mohla být považována za otázku zásadního právního významu. Tomu odpovídá i výslovný závěr shora uvedeného usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání. Zahrnutí evidentně neodpovídajících pasáží do struktury jinak srozumitelného odůvodnění tak představuje politováníhodné nedopatření, které lze subsumovat pod pojem zřejmé chyby v psaní, jak to má na mysli ustanovení § 164 o. s. ř. Podle uvedeného ustanovení předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Uvedené ustanovení platí rovněž na opravy usnesení (§ 167 odst. 2 o. s. ř.) a vzhledem k ustanovení § 243c odstavce prvního věty před středníkem o. s. ř. je použitelné rovněž v řízení o dovolání. Dovolací soud proto za použití těchto ustanovení přistoupil k opravě odůvodnění svého usnesení vypuštěním nesprávně zařazených částí tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 5. prosince 2012 JUDr. Josef Rakovský, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.