28 Cdo 2541/2004

Rubrum

28 Cdo 2541/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J., spotřebního družstva, zastoupeného advokátem, proti žalované A. V., zastoupené advokátkou, o zaplacení 58.649,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 1077/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2004, č. j. 16 Co 276/2001-106, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v částce 3.400,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění

: Žalobce ve včas podaném dovolání brojil proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (soud prvního stupně žalobu zamítl) a tvrdil, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Dovozoval, že nižší instance pochybily, jestliže neuznaly požadavek žalobce na zaplacení dlužného nájemného za dobu od pravomocného rozhodnutí restitučního sporu mezi účastníky o předmětných nebytových prostorách (rozhodnutého ve prospěch žalované) do dne zápisu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí (prosinec 1995 až srpen 1998). Poukazoval na průtah v činnosti katastrálního úřadu jako orgánu státu, který nemůže jít k tíži žalobce, jenž do zápisu v katastru vykonával práva vlastníka včetně vynaložení nákladů spojených s užíváním nemovitosti. Odvolací soud podle dovolatele „porušil jeden ze základních principů právního státu, a to princip právní jistoty a důvěry v právo“ a dovolatel navrhoval, aby byly zrušeny rozsudky obou instancí a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, eventuálně zamítl. Dovolání není přípustné. Soudy nižších instancí rozhodně nepochybily, jestliže na vzniklý skutkový stav aplikovaly ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Dovolací soud souhlasí zejména se závěry odvolacího soudu, že rozpor s dobrými mravy tu spočívá ve vědomosti žalobce o právem uplatněném a přiznaném restitučním nároku; přesto se žalobce domáhal, za mezidobí do zápisu v katastru, dlužného nájemného ze smlouvy, kterou strany do vyřešení restitučního sporu sjednaly v „obrácených rolích“ (dovozuje-li dovolatel vynaložení jiných nákladů kromě dlužného nájemného, jde o samostatnou otázku zde neřešenou, s východiskem opět v restitučním sporu). Dovolací soud oceňuje přesvědčivý přístup odvolací instance k právnímu posouzení věci, oproštěný od soudům často vytýkaného formalismu. Je to naopak žalující dovolatel, jenž svým požadavkem – přes vzletnou argumentaci Ústavou a vlastnickým principem – formalisticky zneužil vzniklou situaci a ponechal stranou výsledek restitučního sporu. Žádná z podmínek přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. nebyla naplněna a dovolací soud dovolání žalobce pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Protistraně vznikl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty vznikly v důsledku vyjádření k dovolání, za které náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. při odmítnutí dovolání polovina sazby za provedený úkon právní služby, tj. 6.650,- Kč (§ 3 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 cit. vyhl.), krácená však o 50% podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky, za jediný úkon v řízení, na 3.325,- Kč; poté bylo nutno přičíst režijní paušál 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 23. března 2005 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu