28 Cdo 2551/2006

Rubrum

28 Cdo 2551/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobců a/ A. K., b/ A. N., c/ K. K., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1/ městu P. a 2/ P. f. ČR, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 172/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. dubna 2006, č. j. 12 Co 819/2005-80, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu si soud prvního stupně opatřil veškerá podstatná a rozhodná skutková zjištění, se kterými se odvolací soud pak plně ztotožňuje. Ve vztahu k žalovanému 1/ byla žaloba správně zamítnuta, neboť se žalobci domáhali přiznání vlastnického práva, jež jim již bylo správním orgánem pravomocně přiznáno, a jež také bylo náležitě vloženo do katastru nemovitostí. Ve vztahu k žalovanému 2/ odvolací soud uvedl, že žaloba v části požadující určení vlastnického práva k pozemku parc. č. 4746/2 o výměře 74 m2, v k.ú. P., nemůže být v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů, úspěšná, neboť sporný pozemek je ve vlastnictví fyzických osob, které jej nabyly na základě platných úkonů, přičemž i v případě přijetí opačného závěru jsou tyto osoby jeho vlastníky, a to z titulu vydržení; poukázal také na průběh řízení před Okresním soudem v Přerově ve věci sp. zn. 9 C 34/93. Žalobci namítli, že v řízení před soudy obou stupňů nebyl řádně zjištěn skutkový stav, přičemž dovolacímu soudu předkládají vlastní pohled na relevantní skutkové okolnosti. Nesouhlasí také se závěrem odvolacího soudu o případném vydržení sporné parcely, poněvadž současní vlastníci nemohli být v dobré víře, a pro skutkové okolnosti, jež ve svém dovolání předestírají. Žalovaný 1/ ve vyjádření namítl, že žalobci v dovolání neuvedli žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Navrhl proto, aby dovolání žalobců bylo zamítnuto. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jelikož napadený rozsudek není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán – zásadně – pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Dovolání žalobců žádnou otázku zásadního právního významu nikterak neformuluje, ve skutečnosti ani nevede polemiku s právními názory, které odvolací soud při přezkumu správnosti usnesení soudu prvního stupně užil. Co do svého obsahu pro dovolací řízení toliko nepřípustně zpochybňuje závěry odvolacího soudu o skutkovém stavu věci pojící se zejména k otázce možného vydržení, resp. okolností dobré víry současných vlastníků pozemku parc. č. 4746 a k otázce možné historie přesunů vlastnického práva k části pozemků žalobců na třetí osoby. Tím ovšem otázku po právní stránce zásadního významu ve smyslu shora uvedené zákonné konstrukce přípustnosti dovolání dovolatelé založit nemůžou. Dovolání lze sice také podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování – to však ve smyslu § 241a odst. 3 o.s.ř. – leda tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 a § 238a o.s.ř. O takový případ se však v dané věci nejedná. Dovolatelé tak rozhodnutí odvolacího soudu vystavili kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř. Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Dovolání žalobců bylo odmítnuto, žalovaným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. října 2006 JUDr. František I š t v á n e k , v.r. předseda senátu