28 Cdo 291/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože se týkalo usnesení o osvobození od soudních poplatků a o jmenování zástupce, která nejsou předmětem dovolání podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozhodnutí odvolacího soudu nebylo rozhodnutím ve věci samé ani žádostí o uznání žádosti, a proto nebylo možné jej napadnout dovoláním. Soud se opřel o § 239 a § 243b odst. 5 občanského soudního řádu, které vylučují přípustnost dovolání proti takovým rozhodnutím.
Rubrum
28 Cdo 291/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání B. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 8.1.2002, sp.zn. 27 Co 2/2002, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 6 C 1251/2000 (žalobce B. V. proti České republice-Okresnímu úřadu v Kutné Hoře, 284 01 Kutná Hora, Náměstí Národního odboje 48, o ochranu osobnosti a o 750.000,- Kč), takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění
: V řízení o žalobě žalobce o ochranu osobnosti a o 750.000,- Kč rozhodl Okresní soud Praha-západ usnesením z 30.10.2001, čj. 6 C 1251/2000-242, tak, že odňal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce. O odvolání žalobce proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Praze usnesením z 8.1.2002, sp.zn. 27 Co 2/2002, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci B. V. dne 29.1.2002 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu Praha-západ 21.2.2002. Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně byla zrušena. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání, které směřovalo v daném případě proti usnesení, jež nebylo usnesením ve věci samé či usnesením o žalobě či návrh ve věci, bylo nutno posoudit podle ustanovení § 239 občanského soudního řádu. V podrobném výčtu usnesení uvedených v tomto usnesení není uvedeno usnesení odvolacího soudu, týkající se rozhodování o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupci účastníkům řízení ve smyslu ustanovení § 138 občanského soudního řádu. Nešlo tu tedy o dovolání, které by občanský soudní řád připouštěl (jak to výslovně stanoví § 236 odst. 1 tohoto právního předpisu). Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přistoupit podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele jako dovolání směřujícího proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné. Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žádnému jinému účastníku řízení náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 8. ledna 2003 JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.