28 Cdo 2929/2007

Rubrum

28 Cdo 2929/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. A., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) A. R., a 2) N. H. R., zastoupené advokátem, o obnově řízení sp. zn. 8 C 85/91, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 139/2005, o dovolání druhé žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2007, č. j. 18 Co 420/2006-84, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.1.2007, č. j. 18 Co 420/2006-84, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 28.4.2006, č. j. 8 C 139/2005-36, kterým byl zamítnut návrh žalovaných na povolení obnovy řízení. Odvolací soud zaujal názor, že podle § 233 odst. 1 o. s. ř. byl návrh na obnovu řízení podán opožděně. Dospěl k závěru, že v dané věci nebyly splněny zákonné předpoklady obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle obsahu dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, neboť odvolací soud nesprávně řešil právní otázku týkající se lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení a dále otázku významu odškodnění oprávněné osoby na základě mezivládní náhradové dohody pro odmítnutí nároku uplatněného postupem podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Tvrdila nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak se neztotožnil s názorem dovolatelky, že dovolání je přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b), 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti výroku napadeného usnesení proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Podle ustanovení § 238 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení § 237 o. s. ř. platí obdobně (odstavec 2). Ustanovení § 238 o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 o. s. ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení. Dovolání v této věci není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, resp. rozhodnutím potvrzujícím za podmínky, že dřívějším rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl jinak. Není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší- li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Přichází-li v úvahu přípustnost dovolání pouze pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Nelze tudíž úspěšně namítat nesprávnost skutkových zjištění, na nichž spočívá závěr o opožděnosti a neopodstatněnosti návrhu na obnovu řízení. Námitky dovolatelky po obsahové stránce nesměřují k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Soustřeďují se totiž pouze k prověření závěru, zda v konkrétním případě jsou nabízené důkazy - v intencích § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - těmi, jež bez své viny nemohla použít v původním řízení, a jež mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci; takové posouzení však potřebný judikatorní přesah nemá. Napadené rozhodnutí též neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl jako nepřípustné. O náhradě nákladů řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. srpna 2007 JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu