28 Cdo 3560/2007

Rubrum

28 Cdo 3560/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobkyně A. Czech Republic, a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované JVS J., s. r. o., o návrhu na soupis movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 43 Nc 552/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, č. j. 23 Co 178/2007-16, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10.5.2007, č. j. 23 Co 178/2007-16, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16.2.2007, č.j. 43 Nc 552/2007-7, kterým byl zamítnut návrh na nařízení soupisu movitých věcí žalované, umístěných v nebytových prostorách, nacházejících se v obchodní pasáži obchodního centra hypermarketu H., postaveného na pozemku parcely č. 253 v k.ú. Č., obec Č. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně jako nájemkyně navrhla provedení soupisu movitých věcí žalované jako podnájemkyně podle § 672 odst. 2 o.z., které jsou umístěny v předmětu podnájmu, a to za účelem zajištění dlužného nájemného ze smlouvy o podnájmu uzavřené mezi účastníky dne 30.9.2004. Odvolací soud se zřetelem k ustanovení § 672 odst. 1, 2 o. z. a závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2006, sp.zn. 28 Cdo 311/2006 dovodil, že ustanovení o zástavním právu k movitým věcem, nacházejících se v nebytových prostorách v případě neplacení nájmu nelze aplikovat na vztah mezi nájemcem a podnájemcem, nýbrž je lze použít pouze v nájemním vztahu. Zaujal názor, že k výkladu ustanovení § 672 o.z. je nutno přistupovat restriktivně s tím, že nejde o totožnost dvou závazkových vztahů, kdy podnájemní vztah je zásadně závislý na existenci základního vztahu z nájemní smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem. Vyslovil závěr, že nelze posilovat postavení nájemce jako oprávněného ve vztahu k podnájemci tak, aby účinky vzniku zástavního práva podle § 672 odst. 1, 2 o.z. se vztahovaly na osobu nájemce z titulu smlouvy o podnájmu. Uzavřel, že v dané věci nelze vycházet z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 C 723/2004 a sp. zn. 56 Co 193/2006. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 7.8.2007 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval ustanovení § 672 odst. 1, 2 o.z. s tím, že na danou věc bylo třeba v souladu s ustanovením § 853 o.z. aplikovat ustanovení § 663 a násl. o.z. včetně ustanovení § 672 o.z. Podle dovolatelky postavení podnájemce vůči nájemci by nemělo být odlišné vzhledem k postavení nájemce vůči pronajímateli. Namítala, že striktní jazykový výklad ustanovení § 672 odst. 1, 2 o.z. soudy obou stupňů vede ve svých důsledcích k porušení ústavní zásady rovnosti, vyjádřené v ustanovení článku 1 zákona č. 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod. Konstatovala, že pokud účinky vzniku zástavního práva podle § 672 odst. 1, 2 o.z. se nemohou vztahovat i na osobu nájemce z titulu smlouvy o podnájmu, posiluje se postavení neplatičů podnájemného oproti postavení neplatičů nájemného. Tvrdila, že na podnájemní vztah je tedy nutno přiměřeně aplikovat ustanovení upravující smlouvu o nájmu, přičemž v této souvislosti poukazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 27.10.2004, sp. zn. 10 Co 723/2004 a ze dne 27.4.2006, sp.zn. 56 Co 193/2006. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2006, sp. zn. 28 Cdo 311/2006, na něž správně odkazoval a z něhož při svém rozhodování správně vycházel. Ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že zástavní právo k movitým věcem podle § 672 o.z. nevzniká k zajištění nájemného ze smlouvy o podnájmu. Tvrzením dovolatelky o možnosti hodnocení nájemního a podnájemního vztahu zcela shodně za použití analogie tak nelze přisvědčit. Odvolací soud ve svém rozhodnutí též správně zdůraznil, že v projednávaném případě nelze aplikovat rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 C 723/2004 a sp. zn. 56 Co 193/2006, odkaz dovolatelky na tato rozhodnutí je proto v dané věci nepřípadný. Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 ost. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalované v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. září 2007 JUDr. Josef R a k o v s k ý, v.r. předseda senátu