28 Cdo 4050/2008

Rubrum

28 Cdo 4050/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl. v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupeného Prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalovanému XAVEROV, a. s., se sídlem v Praze 4, Lopatecká 223/13, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 42/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2008, č. j. 39 Co 502/2007-126, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Městský soud potvrdil svým rozsudkem výše uvedeným rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 C 42/2006-105; soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemkům (specifikovaným v rozsudku soudu prvního stupně) v katastrálním území B., obec P. Dále odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na nákladech prvostupňového řízení částku ve výši 10.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu rozsáhlé dovolání, v němž uvedl své důvody podobně, jako před nižšími instancemi. Považuje své dovolání za přípustné i důvodné a jeho tvrzení ústí v závěrečný návrh, podle něhož by měly být dovolacím soudem zrušeny rozsudky obou nižších instancí a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání vyjádřil a žádal, aby bylo odmítnuto. Dovolání bylo podáno při dodržení podmínky povinného zastoupení a včas, není však přípustné. Nejvyšší soud především odkazuje na své podrobné usnesení ze dne 9. 10. 2008, č. j. 28 Cdo 5017/2007-112, v němž se již obdobnou problematikou, jež má po skutkové i právní stránce relevanci i pro tento spor, zabýval. Určující aspekty právního rámce posuzované věc i lze shrnout takto: - sporné pozemky již byly v čase rozhodném pro obecní restituci, které se domáhá žalobce (24. 5. 1991), privatizovány správním rozhodnutím ze dne 29. 3. 1991 ve prospěch žalované strany (byť s většinovým vlastnictvím ČR); - kontroverzní momenty mezi účastníky byly odklizeny notářským zápisem pod zn. NZ 128/2004 ze dne 25. 2. 2004, v němž strany uzavřely dohodu o narovnání majetkových vztahů k nemovitostem, uznává se vlastnictví žalovaného a žádá se katastrální úřad o odstranění duplicitního vlastnického zápisu. Specifikaci nemovitostí v obou individuálních právních aktech považuje dovolací soud nadále za dostatečnou, tedy za určitou. Je v zájmu právní jistoty i ochrany důvěry v právo obou účastníků, aby stav deklarovaný notářským zápisem nebyl rušen. Věc vyřešil odvolací soud správně ohledně hmotného i procesního práva; samotný případ též nevykazuje judikatorní přesah, je skutkově jedinečný a nenaplňuje proto znaky přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku tedy nejsou splněny a Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítá (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř., ve vztahu k rozsahu odůvodnění § 243c odst. 2 o. s. ř.). Žalovaný sice podal písemné vyjádření k dovolání, učinil tak ovšem autonomně a žádné náklady řízení nevyčíslilo. Dovolací soud proto stran nákladové povinnosti rozhodl tak, jak ve výroku II. uvedeno. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 15. října 2009 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu