28 Cdo 4131/2009

Rubrum

28 Cdo 4131/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně A., a. s., v likvidaci, proti žalovaným 1) P. M., 2) J. M., 3) A. M., 4) J. M., o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.084.000,- Kč a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10.200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 31/2000, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 60 Co 232/2008-578, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, ve výroku I. usnesení ze dne 17. 12. 2008, č. j. 60 Co 232/2008-578, odmítl odvolání žalobkyně proti výrokům ve věci samé rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 9. 2006, č. j. 7 C 31/2000-331, jimiž byla žalovanému 1) uložena platební povinnost ve vztahu k žalobkyni. První žalovaný podal proti tomuto výroku rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost blíže nespecifikuje a důvodnost spatřuje v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). V řízení o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění platném přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Proti usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání (lhostejno, z jakých příčin), totiž není dovolání přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005). První žalovaný ve svém dovolání uvádí, že žádal o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 4. 2009, č. j. 7 C 31/2000-627, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 8. 2009, č. j. 60 Co 215/2009-638, však byl návrh prvního žalovaného, aby mu byl ustanoven právní zástupce pro dovolací řízení, zamítnut, neboť podání dovolání bylo považováno za zjevně bezúspěšné bránění práva, takže uvedená poznámka prvního žalovaného v dovolání je zcela bezpředmětná. Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Žalobkyni vzniklo podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné však nevynaložila. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. října 2009 JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu