28 Cdo 4542/2008

Rubrum

28 Cdo 4542/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce m. K. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. R., zastoupenému advokátem, o návrhu žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 2/98 (nyní sp. zn. 18 C 382/2007), o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2008, č.j. 12 Co 285/2008-68, takto:

Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Usnesením Krajského soudu v Plzni shora uvedeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 3. 2008, č.j. 18 C 382/2007-35, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 2/98 ve věci žalobce m. K. V. proti žalovanému P. R., o určení vlastnického práva k nemovitostem – stavbě butiku č.p. 36 na st. p.č. 1216/7, stavbě butiku č.p. 40 na st. p.č. 1216/9 a stavbě butiku č.p. 32 a č.p. 34 na st. p.č. 1216/6 v k.ú. K. V., vše zapsané na LV č. 1341 u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště K. V. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení v částce 11.000,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal existenci nových skutečností nebo důkazů, které jsou důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pouhá skutečnost, že jiný odvolací senát Krajského soudu v Plzni posoudil stejný právní problém jinak, nemůže být podle odvolacího soudu důvodem pro povolení obnovy řízení. V původním řízení bylo mezi účastníky nesporné, že až do doby, kdy žalovaný získal výše uvedené butiky, nebyly tyto stavby zapsány v pozemkové knize, byť žalobce bezpečně prokázal, že na stavební parcele č. 37 butiky na základě řádně vydaného stavebního povolení z roku 1906 m. K. V. vystavělo, a že existovaly. V původním řízení bylo soudu známo rozhodnutí o přídělu ze dne 23. 10. 1974, založené ve spise 16 C 91/98 Okresního soudu v Karlových Varech. Skutečnost, že v řízení, vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 4/98 hodnotil odvolací soud tento důkaz jinak, než v nynějším původním řízení, o jehož obnovu jde, není podle odvolacího soudu způsobilým důvodem pro obnovu řízení. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, neboť odvolací soud posoudil dvě totožné věci – s totožným předmětem – rozdílně, což se dotýká právní jistoty účastníků ve vlastnických vztazích k nemovitostem. Dovolatel polemizoval s právními závěry odvolacího soudu vzhledem k důkazům provedeným v řízení sp. zn. 56 Co 170/2006, které bylo důvodem pro obnovu řízení. Dovolatel též vytýkal soudu, že v původním řízení nepřibral znalce ke zpracování znaleckého posudku, přestože provedení tohoto důkazu dovolatel navrhoval. Dovolatel žádal, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř). Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Dovolací důvody měly spočívat v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45). V daném případě posoudily soudy obou stupňů žalobu žalobců na obnovu řízení podle odpovídajícího ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a/ jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanoveních § 205a a § 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, b/ lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanoveních § 205a a § 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že obnova řízení je prostředkem ke zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci, který nemohl být v původním řízení náležitě zjištěn. Skutečnosti (ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř.) musí být nové, tj. takové, které nebyly tvrzeny, ani nevyšly v řízení najevo; musely tu však být již v době vydání rozhodnutí; soud přihlíží i k tomu, proč účastník nesplnil případně povinnost tvrzení v původním řízení. Důkazy (ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř.) musí být existující důkazy, které účastník řízení bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanoveních § 205a a § 211a též před odvolacím soudem, popřípadě důkazy, kterých účastník v předchozím řízení použil, ale které z nějakých příčin nemohly být provedeny. O žádnou z takových situací v daném případě nešlo a v řízení před soudy obou stupňů bylo shodně uvedeno v řízení o obnově řízení to, co již bylo skutečně v předchozím řízení uváděno o důkazech, které žalovaný zdůrazňoval ve své žalobě na obnovu řízení. Za uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět ohledně přípustného dovolání dovolatele k závěru, že by tu dovolání dovolatele bylo možné hodnotit zároveň i jako dovolání důvodné v důsledku tvrzené nesprávné aplikace i výkladu ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. ze strany odvolacího soudu, a to i z hlediska v judikatuře uváděného výkladu tohoto ustanovení. V rozhodnutí uveřejněném pod č. 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byl zaujat právní názor: „Nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu však o případy neprovedení navrženého dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníkem řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k dokazování nebylo přikročeno.“ Přestože si je dovolací soud vědom svého odlišného právního posouzení otázky vlastnictví tržních krámků nacházejících se na původně označené p.č. 37 v k.ú. K. V. (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1452/2008) ve vztahu k posouzení nároku žalobce, nutno zdůraznit, že prostřednictvím žaloby na obnovu řízení - s ohledem na zákonem vymezené důvody - se zde nelze změny právního posouzení věci domáhat. Dovolací soud tedy neshledal dovolání dovolatele důvodným v tom smyslu, že by směřovalo proti nesprávnému rozhodnutí odvolacího soudu, jak to má na zřeteli ustanovení § 243b odst. 2 o. s. ř. Nedůvodné dovolání dovolatele proto dovolací soud zamítl podle téhož ustanovení občanského soudního řádu, a to svým usnesením (§ 243b odst. 6 o. s. ř.). Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 21. ledna 2009 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu