Nejvyšší soud · Usnesení

28 Cdo 46/2008

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2008-06-04 · ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.46.2008.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání z důvodu nejasného podání. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože se směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Důvodem bylo, že odvolací soud nevyřizoval věc samotnou, ale odmítl pouze odvolání z důvodu nedostatků v jeho podání. Soud se nezabýval podmínkou zastoupení, protože dovolání bylo nepřípustné již základním právním důvodem.

Rubrum

28 Cdo 46/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně Z. P., zastoupené obecným zmocněncem, za účasti 1) P. f. ČR, a 2) ČR – Ministerstva obrany, o vlastnictví k nemovitostem, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 118/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č.j. 28 Co 53/2007-330, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 23. 10. 2006, č. j. 16 C 118/2003-315, odmítl podání žalobkyně ze dne 10. 7. 2006 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2007, č.j. 28 Co 53/2007-330, odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí (podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.) odůvodnil tím, že z odvolání (podání ze dne 14. 11. 2006, jež podle obsahu bylo odvoláním) nebylo zřejmé, jakému soudu je určeno, v jakém rozsahu žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně napadá, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost rozhodnutí či postupu soudu a jak má soud rozhodnout (odvolací návrh), přičemž tyto nedostatky nebyly žalobkyní odstraněny ani po doručení výzvy s řádným poučením ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto se nemusel zabývat splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelky uvedené v § 241 o.s.ř. (§ 241b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.). Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně pro neodstranění vad podání. Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo usnesení soudu prvního stupně ani změněno ani potvrzeno (odvolací soud vůbec nerozhodoval ve věci samé). Dovolání není přípustné podle § 238 a 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány, a přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podle § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. pro neodstranění vad odvolání (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1939, svazek 25, ročník 2004). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. června 2008 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.