28 Cdo 675/2003

Rubrum

28 Cdo 675/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. F., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Městské části P., 2) B. p. P., oběma zastoupeným advokátem a 3) B. d. d., zastoupenému advokátem, o vydání nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 321/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.4.2001, č.j. 58 Co 525/2000-146, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 31.10.1995 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž měla být žalovaným uložena povinnost uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání věci, blíže popsanou v petitu žaloby, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.11.1999, č.j. 7 C 321/95-118 v odstavci I. žalobě vyhověl. Dále v odstavci III. zamítl návrh v části, aby první žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 1849 v P. Rovněž v odstavci IV. zamítl návrh vůči druhému a třetímu žalovanému. Dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 zákona č. 87/1991 Sb. , ve znění nálezu Ústavního soudu České republiky č. 164/1994 Sb. Uzavřel, že stát převzal předmětné nemovitosti podle § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. bez právního důvodu. Dále vyslovil závěr, že první žalovaný má pozemek parc. č. 3878 a č. 3879 stále ve svém držení, o jejich vydání žalobkyně požádala v zákonné lhůtě a návrh na jejich vydání proto shledal důvodným. Podle soudu prvního stupně dům č.p. 1849 byl před účinností nálezu Ústavního soudu Ćeské republiky č. 164/94 Sb. prodán na základě kupní smlouvy ze dne 26.9.1994 třetímu žalovanému, který své vlastnictví řádně nabyl, nejsou tedy dány podmínky pro jeho vydání žalobkyni. K odvolání žalobkyně a prvního žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13.4.2001, č.j. 58 Co 525/2000-146, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a prvním a třetím žalovaným potvrdil. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně žalobě vyhověl ve vztahu vůči prvnímu žalovanému, neboť bylo prokázáno, že je povinnou osobou pro vydání pozemků parc. č. 3878 a č. 3879 a žalobkyně prokázala postavení oprávněné osoby. Ztotožnil se též se závěrem soudu prvního stupně, pokud žalobu zamítl proti druhému a třetímu žalovanému, neboť tito nebyli ve sporu pasivně legitimováni a rovněž se správností zamítavého výroku soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu a třetímu žalovanému, a to ohledně požadavku žalobkyně na vydání domu čp. 1849 v P. Podle odvolacího soudu výzvu, kterou žalobkyně uplatnila dne 28.9.1991, je nutno považovat za právně neúčinnou, protože žalobkyně nebyla až do 1.11.1994 osobou oprávněnou ve smyslu § 3 zákona č. 87/1991 Sb. Ve vztahu k předmětným nemovitostem tak nebylo možné aplikovat § 9 zákona č. 87/1991 Sb. a první žalovaný, které nemovitosti držel a drží v souvislosti se zákonem č. 172/1991 Sb. mohl s nemovitostmi nakládat. Vyslovil závěr, že kupní smlouvu uzavřenou mezi prvním a třetím žalovaným dne 26.9.1994 nelze považovat za neplatný právní úkon. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 28.6.2001. Proti rozsudku odvolacího soudu ( části, v níž byla dohoda o vydání domu čp. 1849 v P. zamítnuta ) podala žalobkyně dne 2.10.2002 dovolání, které doplnila dne 23.10.2001, jehož přípustnost blíže nezdůvodnila. Tvrdila, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Poukazovala na skutečnost, že převod vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 26.9.1994 na B. d. domu čp. 1849 P. je v rozporu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, podle něhož výzvu, kterou žalobkyně uplatnila dne 28.9.1991 je třeba považovat za právně neúčinnou, neboť žalobkyně nebyla v té době osobou oprávněnou. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 31.10.1995, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 3.11.1999 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.). V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 15. dubna 2003 JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r. předseda senátu