28 Cdo 804/2009

Rubrum

28 Cdo 804/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. f. Č. r., a 2) L. Č. r., s. p., o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o vydání náhradních pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 49/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2008, č. j. 29 Co 76/2008, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl rozsudkem ze dne 8. 11. 2007, č. j. 60 C 49/2007, návrh žalobce, aby uložil žalovaným 1) a 2) povinnost uzavřít s ním smlouvu o převodu konkrétně specifikovaných pozemků v katastrálním území D. K., H. R. a D. R.. Tím měla být splněna povinnost žalovaných převést na žalobce náhradní pozemky podle § 11 odst.2 zákona č. 229/1991 Sb.,o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku(dále jen „zákon o půdě“). Tento nárok žalobce získal převodem od oprávněné osoby podle § 33a uvedeného zákona.Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu I. stupně a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na jejich náhradu. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolání žalobce nebylo shledáno opodstatněným, neboť podle názoru odvolacího soudu si soud I. stupně opatřil pro své rozhodnutí správná a postačující skutková zjištění s skutkový stav věci posoudil správně i po právní stránce. Žalobce jako postupník nabyl od postupitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky, které podle § 11 odst. 1 zákona o půdě, nebylo možno vydat. Protože právo na vydání náhradních pozemků je v daném případě podle § 13 odst. 6, 7 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona 253/2003 Sb., omezeno dnem 31.12.2005 a zmíněná lhůta je ve vztahu k žalobci lhůtou propadnou (tzv. restituční tečka), veškeré nároky žalobce, který není původní oprávněnou osobou ve smyslu uvedeného zákona, zanikly. Odvolací soud dospěl proto k závěru, že odvolání není důvodné. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral o důvodnost pro nesprávné posouzení věci odvolacím soudem a o přípustnost pro otázku zásadního právního významu. Vady řízení před odvolacím soudem spatřoval např. ve zbavení práva argumentovat před soudem a vyjádřit se před ním, v neusilování soudu o smír, v nezdůvodnění rozhodnutí soudem a v tom, že se soudy obou stupňů nezabývaly provedením některých důkazů. Hlavní vadu spatřuje ve zcela zásadní chybě ve výkladu práva. Soudy podle jeho názoru zcela nesprávně posuzovaly ustanovení § 13 odst. 7 zákona 229/1991 Sb. a čl. VI zák. 253/2003 Sb. Dovozuje z toho, že lhůta pro převod pozemků stanovená dnem 31. 12. 2005 nemůže být lhůtou propadnou. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání podali žalovaní 1) a 2) písemná vyjádření, v nichž trvali na tom,že žalobce neprokázal žádné další podstatné skutečnosti a uvedená problematika již byla řešena a vyřešena jak Nejvyšším tak Ústavním soudem. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst.1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a uplatněný dovolací důvod,jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy pod tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Jak již bylo zmíněno výše,je právo na vydání náhradního pozemku omezeno dnem 31. 12. 2005 (tzv. restituční tečka). Základní otázkou, kterou je třeba v této souvislosti zodpovědět, je otázka, dopadají-li derogační důvody vypovídající ve prospěch zrušení ustanovení § 13 odst. 6,7 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a ustanovení čl. VI zákona č. 253/2003 Sb., nejen na oprávněné osoby dle § 11 odst. 2 zákona o půdě, nýbrž i na postupníky. Smyslem a účelem právní konstrukce, dle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje občanský zákoník ( § 488-852), a tudíž je lze postoupit na základě § 524 občanského zákoníku, bylo rozšířit spektrum alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní ale dovodit závěr, dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky. Při postoupení předmětných pohledávek si postupníci museli být vědomi nejen možných výhod, nýbrž i rizika takové cese s ohledem na způsob nabídky a přidělování náhradních pozemků P. f.. Proto na jejich straně při posuzování ústavnosti § 13 odst. 6, 7 zákona 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a čl. VI zákona 253/2003 Sb., nelze konstatovat rozpor uvedených zákonných ustanovení s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry občana v právo. Ratio decidendi předmětného nálezu tudíž dopadá pouze na část z celkového okruhu osob,kterých se týkají ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona 229/1991 Sb. ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a čl. VI zák. 253/2003 Sb., přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle § 11 odst. 2 zákona o půdě ( tj. původní restituenti) a jejich dědicové nikoliv však postupníci. V posuzovaném případě je třeba odlišit prvotní nároky oprávněných osob podle zákona od nároků osob, které tyto nároky ve smyslu zákona prvotně nenabyly a nepožívají tudíž stejné ochrany jako osoby oprávněné. Předmětný nárok žalobce není přímým nárokem oprávněné osoby na převod jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané ve smyslu § 11 odst.2 zákona o půdě, ale jde o nárok postoupený viz Nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl ÚS 6/05. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšní a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek V Brně dne 13. srpna 2009 JUDr. Josef Rakovský, v. r. předseda senátu