28 Cdo 970/2002

Rubrum

28 Cdo 970/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalovaného J. V., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. června 2001, sp. zn. 42 Co 336/2001 (v právní věci žalobce B. d. S., zast. advokátem, proti žalovaným 1. J. V., zast. advokátem, a 2. M. B., o vyklizení bytu žalovaného č. 1 a přivolení k výpovědi z nájmu bytu žalovaného č. 2 a ve věci vzájemného návrhu žalobce J. V., zast. advokátem, proti žalovaným 1. B. d. S., zast. advokátem, a 2. Statutární město O. – Městský obvod P., o uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 17 C 179/97) takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění

: Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 11. června 2001 pod č.j. 42 Co 336/2001-161 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 1999 pod č.j. 17 C 179/97-103, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 12. 2000, č.j. 7 C 179/97-138 a doplňujícího usnesení ze dne 27. 12. 2000, č.j. 17 C 179/97-141, v odstavcích I., II., III., IV., VI., VII. výroku. Odvolací soud tak potvrdil: - výrok a zamítnutí návrhu žalobce, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu 1+4 a příslušenství v O., v přízemí domu, označený jako byt č. 1, I. kategorie, kterou dal žalobce žalovanému M. B.; - uložení povinnosti žalovanému J. V. spočívající ve vyklizení téhož bytu, do 15ti dnů od právní moci rozsudku; - zamítnutí návrhu žalovaného J. V., v daném případě žalobce, aby žalovaný č. 1 byl povinen se žalobcem uzavřít nájemní smlouvu na dobu neurčitou k výše specifikovanému bytu, do 15ti dnů od právní moci rozhodnutí soudu, a v případě, že nebude takto zavázán žalovaný č. 1, nechť je takto zavázán žalovaný č. 2; - výrok, který bytovému družstvu S., a Ing. B. vůči sobě nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení; - ve věci vzájemného návrhu žalobce J. V. uložení povinnosti J. V. zaplatit žalovanému č. 1 náhradu nákladů řízení v částce 2.725,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce JUDr. P. Ch.; - výrok, který ve věci vzájemného návrhu žalobce J. V. a žalovanému č. 2 vůči sobě nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud naopak tak změnil odstavec V. výroku soudu prvního stupně, že žalovanému č. 1 uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce JUDr. P. Ch. Krajský soud pak dále žalovaného č. 1 uznal povinným zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 575,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. P. Ch. Žalovanému č. 2 a žalobci nebylo navzájem přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve věci vzájemné žaloby krajský soud žalobci uložil zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů odvolacího řízení 575,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. P. Ch. a žalobci a žalovanému č. 2 nepřiznal navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný J. V. dovolání, ve kterém se domáhá zrušení rozsudků krajského i okresního soudu a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. K tomuto dovolání podal vyjádření jak žalobce (bytové družstvo S.), tak žalovaný č. 2 ve vzájemném návrhu (Statutární město O.). Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Skutečnost, že předmětné odvolací řízení bylo vedeno podle příslušných procesních předpisů ve znění platném do 1. 1. 2001, je výslovně uvedena ve třetím odstavci na straně 7 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 42 Co 336/2001. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních § 237 odst. 1 až § 239 odst. 2 o.s.ř. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí též posuzování včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 240 odst 1 o.s.ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého § 240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout. Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalovaný v dovolacím řízení domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 14. 8. 2001, lhůta k podání daného mimořádného opravného prostředku tedy skončila 14. 9. 2001. Dovolání žalovaného J. V. však bylo u okresního soudu podáno až dne 5. 10. 2001. Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítnout. Žalovaný procesně zavinil (tím, že podal opožděné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto. Žalobci a žalovanému č. 2 ve vzájemném návrhu sice – sepsáním vyjádření - v souvislosti s dovolacím řízením náklady vznikly, přiznání práva jejich náhrady vůči žalovanému by však dovolací soud vzhledem ke všem okolnostem případu považoval za nepřiměřeně tvrdé. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. § 142 odst. 1, § 150, § 151, § 224 odst. 1 a § 243 b odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 25. července 2002 JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r. předseda senátu