28 Nd 194/2012
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že neurčuje místní příslušnost soudu pro projednání návrhu na vydání předběžného opatření, neboť v dané věci s cizím prvkem není dána pravomoc soudů České republiky. Nebylo prokázáno zastoupení žalovaného na území ČR ani umístění předmětného vozidla, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Citované zákony (4)
Rubrum
28 Nd 194/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Luďkem Trundou, advokátem v Praze 4, Na Nivách 1019/25, proti žalovanému ADAC Autoversicherung AG, se sídlem Köln, Spolková republika Německo, o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 4252/2012, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Výrok
Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 4252/2012.
Odůvodnění
: Žalobce podal ve věci samé, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 5/2012, žalobu o určení vlastnictví k osobnímu automobilu. Dále učinil návrh na vydání předběžného opatření (sp. zn. 14 Nc 4252/2012), kterým by byl žalovanému uložen zákaz zcizit, pronajmout, vyvézt za hranice České republiky či jinak nakládat s osobním motorovým vozidlem tov. zn. Toyota Land Cruiser, VIN JTEHC05J604024819, č. m. 1HDO265832, RZ 9A92956. Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 23. 4. 2012, č. j. 14 Nc 4252/2012-40, vyslovil svou místní nepříslušnost. Stalo se tak po zrušení jeho předchozího usnesení o místní nepříslušnosti Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 11. 4. 2012 pod č. j. 10 Co 231/2012-38. Shledal, že ve věci (s cizím prvkem) je dána pravomoc soudů České republiky, neboť existuje reálný vztah mezi předmětem navrženého opatření a územní působností soudu členského státu, u kterého byl návrh na předběžné opatření podán. Místní příslušnost Okresního soudu v Teplicích byla navrhovatelem dovozována zjevně ze sídla právnické osoby zastupující stranu žalovanou na území ČR; oprávnění této osoby k zastupování žalovaného však nebylo nijak prokázáno. Poněvadž chybí kritéria pro stanovení příslušného soudu, bylo rozhodnuto, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu České republiky, aby určil soud, který věc projedná a rozhodne. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Ustanovení § 74 odst. 3 o. s. ř. se vyjadřuje k příslušnosti soudu pro nařízení předběžného opatření – příslušným je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Teplicích (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že pravomoc soudů České republiky není v posuzované věci dána. S přihlédnutím k rozhodné právní úpravě, vymezené v Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), lze usoudit, že příslušnost soudu České republiky pro nařízení předmětného předběžného opatření nelze určit. Článek 31 Nařízení Brusel I je třeba interpretovat v tom smyslu, že mezi předmětem navrhovaného předběžného opatření a příslušností povolaného soudu musí existovat reálné spojení (viz rozsudek ESD ve věci V. U., C-391/95). Prezentovaná doktrína je založena na přístupu, že předběžné opatření je nutno provést ve státě rozhodujícího fora (např. zde musí být majetek dlužníka). S ohledem na skutečnost, že nebylo řádně prokázáno zastoupení žalovaného na území České republiky, a to ani prostřednictvím v řízení namítané obchodní společnosti VAMAS Plus, s. r. o. (figurující v usnesení Policie ČR ze dne 27. 10. 2011, č. j. ORIII-14320-39/TČ-2010-001376, o vydání motorového vozidla žalovanému), a že nebylo zjištěno, kde se předmětný osobní automobil nachází (nelze se spokojit pouze s domněnkou, že je vozidlo umístěno na území ČR vzhledem k obsahu samotného návrhu na nařízení předběžného opatření – bylo vydáno žalovanému, jehož sídlo se nachází na území SRN), není v daném případě možné opodstatněně dovodit pravomoc soudů České republiky – jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, bránící projednání a rozhodnutí věci soudem našeho státu. Nechť tedy Okresní soud v Teplicích – vázán právním názorem Nejvyššího soudu – řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaví. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. září 2012 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu