29 Cdo 1103/2023
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze, které potvrdilo odmítnutí žaloby pro zmatečnost pro neodstranění jejích vad, je nepřípustné. Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zastaveno pro nedostatek funkční příslušnosti soudu.
Citované zákony (4)
Rubrum
29 Cdo 1103/2023-25 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalovanému P. R., narozenému XY, bytem XY, o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 236/2015, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 17 Co 234/2016-MOP-34, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021, č. j. 4 Co 325/2021-44, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Nc 275/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022, č. j. 1 Nc 275/2022-5, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2022, č. j. 5 Co 117/2022-16, takto:
Výrok
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022, č. j. 1 Nc 275/2022-5, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2022, č. j. 5 Co 117/2022-16, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Žalobou pro zmatečnost napadenými usneseními Krajského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 17 Co 234/2016-MOP-34, a Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021, č. j. 4 Co 325/2021-44, „bylo rozhodnuto“ o opakované žádosti žalovaného (P. R.) o osvobození od soudních poplatků a o žádosti žalovaného o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. dubna 2022, č. j. 1 Nc 275/2022-5, odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobu pro vady odmítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 22. srpna 2022, č. j. 5 Co 117/2022-16, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – cituje ustanovení § 43 odst. 1 a 2 a § 232 odst. 1 o. s. ř. – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný (ač řádně poučen o tom, jakým způsobem a v jaké lhůtě má vady žaloby odstranit, jakož i o důsledcích nečinnosti) neodstranil vady žaloby pro zmatečnost, které bránily pokračování v řízení. Proti usnesení soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání. Dovolání výslovně směřuje i proti usnesení soudu prvního stupně. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) a j) a § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že žalobou pro zmatečnost napadenými usneseními soudy rozhodly o opakované žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Žaloba pro zmatečnost podaná proti těmto usnesením je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto o návrzích na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení; i rozhodnutí odvolacího soudu o takové žalobě pro zmatečnost je (stále) rozhodnutím o těchto návrzích, u něhož přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2019 sen. zn. 29 ICdo 124/2019, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, a ze dne 20. února 2023, sp. zn. 27 Cdo 3241/2022). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 4. 2023 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.