29 Cdo 1388/2008

Rubrum

29 Cdo 1388/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému, jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., zastoupenému advokátem, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 259/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 127/2007-135, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 15 Cm 259/2000, 15 Cm 286/2001-101, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř. vyloučení ve výroku označené bytové jednotky a garáže, se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok), přiznal žalobkyni osvobození od soudního poplatku (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (třetí výrok). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem v části týkající se bytové jednotky se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v označeném rozsahu zastavil (první výrok), v části týkající se garáže se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že tyto věci vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). Odvolací soud ohledně garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly – cituje ustanovení § 2, § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů) – uzavřel, že úvěrová pomoc byla poskytnuta na stavbu budovy a je-li předmětem převodu vlastnictví témuž nabyvateli vedle bytové jednotky i garáž v téže budově, dopadá na garáž včetně příslušných spoluvlastnických podílů režim § 24 zákona o vlastnictví bytů. Plnil-li budoucí úpadce svoji povinnost uloženou mu zákonem, nelze tento jeho právní úkon (smlouvu o převodu ve výroku specifikovaných věcí) považovat za neplatný pro rozpor se zákonem či dobrými mravy, nebo pro obcházení zákona, ani za neúčinný podle § 15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Žalovaný podal proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podstatou dovolací argumentace (tak jak je podrobně obsažena i v dovolání žalovaného v typově shodné věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 382/2008 a rozebrána v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 382/2008, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) je přesvědčení dovolatele, že nebyly splněny podmínky pro bezúplatný převod garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Dovolatel namítá neplatnost i neúčinnost smlouvy o převodu vlastnictví jednotky (garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly) ve smyslu § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV. Dále rozebírá, proč při rozhodování o nákladech řízení mělo být užito ustanovení § 150 o. s. ř. Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Tento výrok, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti němu nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. bez dalšího odmítl. Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že otázky předkládané mu dovolatelem k řešení již zodpověděl ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 382/2008, jímž dovolání v typově shodné věci, ve které žalovaný vystupoval též jako dovolatel, zamítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. června 2008 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu