29 Cdo 1425/2015

Rubrum

29 Cdo 1425/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Sokato a. s., se sídlem v Brně, Staré náměstí 225/27a, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 25588184, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti společnosti LYCKEBY AMYLEX, a. s., se sídlem v Horažďovicích, Strakonická 946, PSČ 341 01, identifikační číslo osoby 49790340, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šímou, advokátem, se sídlem v Plzni, Radyňská 479/5, PSČ 326 00, o vydání opisu seznamu akcionářů společnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 172/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 7 Cmo 269/2013-115, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti LYCKEBY AMYLEX, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. února 2013, č. j. 44 Cm 172/2008-70, zamítl návrh na vydání opisu seznamu akcionářů právní předchůdkyně společnosti LYCKEBY AMYLEX, a. s. (dále jen „společnost“) [výrok I. ] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej co do výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen z „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož zanikne-li akcionáři účast v akciové společnosti, zaniká mu i právo na vydání opisu seznamu akcionářů podle § 156 odst. 2 věty třetí zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), plyne z označeného ustanovení (podle nějž je společnost povinna vydat opis toliko svému akcionáři), jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. obdobné závěry formulované Nejvyšším soudem v poměrech společnosti s ručením omezeným v usnesení ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2189/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2015, pod číslem 84 nebo v usnesení ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012, která jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. ledna 2001 – na webových stránkách dovolacího soudu). Obdobně, jako je tomu v případě práva společníka společnosti s ručením omezeným na poskytnutí informací a nahlížení do dokladů společnosti podle § 122 odst. 2 obch. zák., či práva zastupovat společnost podle § 131a obch. zák. (srov. výše označená rozhodnutí Nejvyššího soudu), náleží právo na vydání opisu seznamu akcionářů podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. toliko akcionáři. Jde o právo, které plyne z účasti na akciové společnosti a je součástí podílu na této společnosti ve smyslu § 61 odst. 1 obch. zák., který je v souladu s označeným ustanovením a § 155 obch. zák. představován akcií. Ztratí-li určitá osoba postavení akcionáře (přestane-li být vlastníkem akcií), ztrácí zásadně i práva do akcie vtělená, včetně práva na vydání opisu seznamu akcionářů. Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí aktivní věcná legitimace, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. dále např. pro poměry družstev usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 1741/2013). S ohledem na uvedené pak dovolání nečiní přípustným ani otázka případného „právního zájmu“ bývalého akcionáře na vydání opisu seznamu akcionářů; jestliže bývalému akcionáři právo podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. nesvědčí, nemá žádný význam posuzovat okolnosti, které mohou dokládat jeho trvající zájem na vydání opisu seznamu akcionářů. Namítá-li dovolatelka, že společnost nemůže těžit z porušení povinnosti vydat opis seznamu akcionářů, přehlíží, že – jak se podává z napadeného rozhodnutí – v poměrech projednávané věci právní předchůdkyně společnosti povinnost podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. neporušila. Dovolatelka ztratila postavení akcionářky ke dni 27. září 2008 (dva dny po podání žádosti o vydání opisu), tedy dříve, než uplynula lhůta k vydání opisu seznamu akcionářů podle označeného ustanovení. Jinými slovy právní předchůdkyně společnosti nebyla ke dni 27. září 2008 v prodlení se splněním povinnosti vydat opis seznamu akcionářů, a po uvedeném datu jej již dovolatelce vydat podle § 156 odst. 2 věty třetí obch. zák. nemohla. V obecné poloze pak Nejvyšší soud poznamenává, že případné prodlení akciové společnosti se splněním povinnosti vydat opis seznamu akcionářů by nevedlo k zachování tohoto práva osobě, která ztratila postavení akcionáře, nicméně mohlo by založit vznik práva takové osoby na náhradu tím způsobené újmy. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. září 2015 JUDr. Petr Šuk předseda senátu