29 Cdo 1576/2014
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze se odmítá. Soud potvrdil, že skutečnost, že se žalovaná trvale nezdržuje na adrese pro doručování, není omluvitelným důvodem pro neúčinnost doručení směnečného platebního rozkazu.
Citované zákony (3)
Rubrum
29 Cdo 1576/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, proti žalovaným 1) VEGA I, s. r. o., se sídlem v Košťálově - Kundraticích 154, PSČ 514 01, identifikační číslo osoby 27 50 64 44 a 2) Z. J., zastoupené Mgr. Michaelem Dubem, advokátem, se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Na Baště sv. Jiří 258/7, PSČ 160 00, o zaplacení částky 747.096,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 89/2011, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 5 Cmo 133/2013-49, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23. ledna 2013, č. j. 24 Cm 89/2011-41, kterým Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení § 50d odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – zamítl návrh druhé žalované na určení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu ze dne 23. března 2011, č. j. 24 Cm 89/2011-9. Dovolání druhé žalované proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že odpověď na otázku, k jejímuž řešení dovolatelka Nejvyšší soud prostřednictvím podaného dovolání vybízí, totiž zda omluvitelným důvodem ve smyslu ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř., pro který se druhá žalovaná nemohla seznámit s doručovanou písemností, může být – se zřetelem ke „konkrétním skutkovým okolnostem případu“ – i skutečnost, že se na adrese pro doručování trvale nezdržuje, plyne přímo z výslovného znění ustanovení § 50d odst. 4 o. s. ř. (jež určuje, že uvedená okolnost omluvitelným důvodem ve smyslu § 50d odst. 1 o. s. ř. není). K tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012, včetně tam zmíněného odkazu na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2012, sp. zn. III. ÚS 3538/11, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10 (uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu, resp. Ústavního soudu). V souladu s tím také soudy nižších stupňů zcela správně v poměrech dané věci uzavřely, že druhou žalovanou (jako nepodnikající fyzickou osobu) ve smyslu § 50d odst. 1 o. s. ř. nemůže omlouvat, že se na adrese pro doručování v době, kdy jí byl doručován vydaný směnečný platební rozkaz, (lhostejno z jakých důvodů) trvale nezdržovala. Jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výše učiněné závěry) Nejvyšší soud podotýká, že z obsahu spisu se podává, že v posuzované věci nebylo doposud rozhodnuto o návrhu na prominutí zmeškané lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, který druhá žalovaná podala (společně s návrhem na určení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu) dne 28. února 2012 (viz č. l. 19 – 20 spisu). To, že druhá žalovaná oba návrhy (tj. jak návrh na určení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu, tak návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) odůvodnila shodnými skutečnostmi, přitom bez dalšího nezbavuje soud povinnosti o těchto návrzích rozhodnout. K otázce omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty pak v obecné rovině srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. září 2014 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu