Nejvyšší soud · Usnesení

29 Cdo 1764/2012

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-02-26 · ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1764.2012.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že usnesení Vrchního soudu v Praze, které zastavilo řízení o jmenování znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, je nesprávné. Důvodem je, že předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, které mělo založit překážku věci rozsouzené, nebylo pravomocné, neboť nebylo doručeno všem účastníkům řízení.

Citované zákony (13)

Rubrum

29 Cdo 1764/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelů a/ Ing. V. R., b/ Ing. B. H., obou zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, a c/ Ing. J. V., za účasti 1/ Ing. I. P. H., CSc., zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, a 2/ společnosti ČSAD Jindřichův Hradec a. s., se sídlem v Jindřichově Hradci, U Nádraží 694, PSČ 377 14, identifikační číslo osoby 60071109, zastoupené JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Královský vršek 25, PSČ 586 01, o jmenování znalce, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 Nc 1817/2010, o dovolání navrhovatelů a/ a b/ proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2011, č. j. 14 Cmo 423/2010-305, takto:

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2011, č. j. 14 Cmo 423/2010-305, se ve vztahu mezi navrhovateli a/ a b/, Ing.

I. P. H., CSc. a společností ČSAD Jindřichův Hradec a. s., ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 7. července 2010, č. j. 21 Nc 1817/2010-251, jmenoval Krajský soud v Českých Budějovicích k návrhu navrhovatelů a/ a b/, doručenému soudu dne 1. července 2010, soudní znalkyni Ing. I. P. H. , CSc., znalkyní pro přezkoumání zprávy společnosti ČSAD Jindřichův Hradec a. s. (dále jen společnost“) o vztazích mezi ovládající osobou a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (propojené osoby) za rok 2009. K odvolání navrhovatelů a/ a b/ i společnosti a poté, kdy se k návrhu připojil i navrhovatel c/, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. února 2011, č. j. 14 Cmo 423/2010-305 (nesprávně označeným č. j. 14 Cmo 423/2010-231) zrušil usnesení soudu prvního stupně, řízení zastavil (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý). Vyšel přitom z toho, že soud prvního stupně jmenoval k návrhu P. N. usnesením ze dne 2. srpna 2010, č. j. Nc 1830/2010-17, znalcem k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami za rok 2009, vypracované společností, Ing. J. L. a že označené usnesení nabylo právní moci dne 2. září 2010. Odvolací soud – cituje ustanovení § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a ustanovení § 66a odst. 12 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – vysvětlil, že soud prvního stupně měl návrh P. N. na jmenování znalce považovat za přistoupení k dříve zahájenému řízení (návrhem navrhovatelů a/ a b/). Nicméně jelikož tak neučinil a „pravomocně rozhodl o pozdějším návrhu“, založil tím pro řízení v projednávané věci překážku věci pravomocně rozsouzené. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení v této věci zastavil (§ 221 odst. 1 písm. c/, § 159a odst. 5, § 104 odst. 1 o. s. ř.). Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé a/ a b/ dovolání, namítajíce naplnění dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a dále i rozhodnutí soudu prvního stupně sp. zn. 21 Nc 1830/2010. Dovolatelé poukazují na to, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno (jejich návrhem) dříve než řízení ve věci sp. zn. 21 Nc 1830/2010, přičemž každý pozdější návrh (tj. i návrh P. N.) měl být v souladu s ustanovením § 66a odst. 12 obch. zák. považován za přistoupení do řízení ve věci sp. zn. 21 Nc 1817/2010. Soudní řízení vedené pod sp. zn. 21 Nc 1830/2010 nemělo být pro překážku litispendence nikdy zahájeno a v jeho průběhu nemohlo dojít – pro nedostatek podmínek řízení – k vydání rozhodnutí ve věci samé. Jestliže k tomu již došlo, bylo třeba považovat dovolatele za účastníky řízení, doručit jim návrh pozdějšího navrhovatele k vyjádření a doručit jim i usnesení soudu prvního stupně vydané ve věci samé (pod sp. zn. 21 Nc 1830/2010). Jelikož se tak nestalo, není toto usnesení pravomocné a již proto nemůže tvořit překážku věci rozsouzené. Společnost ve vyjádření k dovolání namítla nedostatek aktivní věcné legitimace dovolatelů (neboť neprokázali, že jsou akcionáři společnosti s akciemi, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 3 % základního kapitálu společnosti), předčasnost jejich návrhu (jehož podání předcházelo zveřejnění oznámení o uložení zprávy o vztazích do sbírky listin obchodního rejstříku), jakož i subjektivní nepřípustnost dovolání (neboť jim bylo de facto vyhověno). Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a dovolatelům uložil nahradit její náklady dovolacího řízení. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné. Podle § 66a odst. 12 obch. zák. každý společník nebo člen ovládané osoby má právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, a to do jednoho roku ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení o uložení této zprávy do sbírky listin. Na jmenování a odměňování znalce platí obdobně ustanovení § 59 odst. 3 s tím, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu je sídlo společnosti. Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Jakmile řízení o jmenování znalce bylo pravomocně skončeno jmenováním znalce, nejsou návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce přípustné. Ustanovení § 182 odst. 3 obch. zák. pak určuje, že akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 mohou požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami podle § 66a odst. 12, jsou-li pro to závažné důvody, i když nejsou splněny předpoklady uvedené v § 66a odst.

13. Jak je patrné z citovaného ustanovení § 66a odst. 12 obch. zák., o jmenování znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vypracované ovládanou osobou za určité účetní období, lze vést pouze jedno soudní řízení, jež je zahájeno prvním návrhem v pořadí; návrh každého dalšího společníka (akcionáře) na jmenování znalce podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení. Tím je ovšem vyloučeno, aby o návrzích dalších „navrhovatelů“ bylo vedeno samostatné „řízení“. Jinými slovy, zákon předpokládá toliko jediné řízení o jmenování znalce, v němž bude rozhodnuto jediným rozhodnutím (srov. dále důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 4480/2011, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2013, pod číslem 153). V projednávané věci bylo řízení o jmenování znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vypracované společností za rok 2009, zahájeno návrhem dovolatelů (doručeným soudu prvního stupně 30. června 2010). Dovolatelům lze proto přisvědčit v tom, že s ohledem na § 66a odst. 12 obch. zák. nebyl (další) návrh o jmenování znalce, podaný P. N. dne 29. července 2010 (a vedený u soudu prvního stupně pod sp. zn. 21 Nc 1830/2010) návrhem na zahájení řízení, ale podáním, jímž P. N. přistoupil do již dříve zahájeného řízení vedeného u téhož soudu v projednávané věci pod sp. zn. 21 Nc 1817/2010. Tento další návrh neměl být samostatně projednán a rozhodnut. Usnesení ze dne 2. srpna 2010, č. j. Nc 1830/2010-17, jímž soud prvního stupně jmenoval (k návrhu P. N.) znalcem k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami za rok 2009, vypracované společností, Ing. J. L., je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jelikož soud takto rozhodl o návrhu, kterého zde (vzhledem k úpravě obsažené v § 66a odst. 12 obch. zák.) není (srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 21/2012, uveřejněné pod číslem 99/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4480/2011). Skutečnost, že takové zmatečné rozhodnutí bylo vydáno, však – lhostejno, zda je vydal jiný soudce než ten, jenž byl povolán v prvním stupni rozhodnout o původním (prvním) návrhu dovolatelů na jmenování znalce (což případně zakládá i zmatečnost dle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) – ono zmatečné rozhodnutí nezbavuje povahy rozhodnutí o podání, jež je přistoupením do řízení o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce, tedy rozhodnutí vydaného v rámci řízení o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce. Účastníky tohoto řízení jsou – vedle společnosti – všichni navrhovatelé, tedy i dovolatelé a navrhovatel c). Pakliže bylo o návrhu na jmenování znalce rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. srpna 2010, č. j. Nc 1830/2010-17, mělo být toto usnesení doručeno všem účastníkům řízení (§ 159 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.), tj. i dovolatelům. Jak vyplývá z obsahu spisu (části vedené u soudu prvního stupně – nesprávně – pod sp. zn. Nc 1830/2010), usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. srpna 2010, č. j. Nc 1830/2010-17, nebylo dovolatelům (jakožto účastníkům řízení) ke dni vydání napadeného rozhodnutí (1. února 2011) doručeno, v důsledku čehož jim ani nezačala běžet lhůta k podání odvolání (§ 204 o. s. ř.). Podle obsahu spisu pak dovolatelé k uvedenému dni nepodali proti usnesení soudu prvního stupně č. j. Nc 1830/2010-17 odvolání. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. srpna 2010, č. j. Nc 1830/2010-17, tak ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo pravomocné (§ 159 o. s. ř.) a nezakládalo překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.). Právní posouzení předpokladů, za nichž soud zastaví řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 103, § 159a odst. 5 o. s. ř.) je tudíž nesprávné. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí podle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ve vztahu mezi dovolateli a ostatními účastníky řízení zrušil a věc (v tomto rozsahu) vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. února 2014 JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.