29 Cdo 2069/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, které připustilo vstup společnosti B. D. Q. s. r. o. do řízení namísto původní žalobkyně NLB Factoring, a. s. Soud potvrdil, že otázka vstupu indosatáře do řízení na místo žalujícího indosanta po převedení směnky po vydání směnečného platebního rozkazu byla řešena v souladu s ustálenou judikaturou.
Citované zákony (3)
Rubrum
29 Cdo 2069/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně NLB Factoring, a. s., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Gorkého 3037/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 47 67 78 81, proti žalovaným 1) D – GRYF s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Braníku, Jasná II 1394/2, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 25 66 38 36, 2) TRILOBIT REAL s. r. o., se sídlem v Říčanech, Kolovratská 1367, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 61 50 17 86 a 3) L. R., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 229/2009, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2010, č. j. 14 Cmo 41/2010 – 136, takto:
Výrok
Dovolání druhé žalované se odmítá.
Odůvodnění
: Napadeným usnesením připustil Vrchní soud v Olomouci, aby do řízení namísto dosavadní žalobkyně NLB Factoring, a. s. vstoupila společnost B. D. Q. s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26 76 23 07 (dále též jen „společnost“). V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že podáním ze dne 12. ledna 2010 oznámila žalobkyně, že došlo k převedení směnky vystavené společností D – GRYF s. r. o., identifikační číslo osoby 25 66 38 36 dne 29. února 2008 na řad žalobkyně na směnečnou částku 7,569.053,- Kč s doložkou „bez protestu“ (dále jen „směnka“) rubopisem na společnost a současně navrhla vstup společnosti do řízení namísto žalobkyně. Souhlas společnosti se vstupem do řízení byl odvolacímu soudu doručen spolu s návrhem. Z úředního záznamu odvolací soud zjistil, že dne 12. ledna 2010 se žalobkyně dostavila ke Krajskému soudu v Ostravě a požádala o předložení originálu směnky za účelem indosace. Žalobkyně učinila na rub směnky zápis: „Za nás na řad B. D. Q. s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, identifikační číslo 26 76 23 07, Sine obligo“. Tento zápis na směnce je opatřen vlastnoručními podpisy členů představenstva žalobkyně Ing. J. M. a M. S. Poté žalobkyně směnku předala zmocněnci společnosti J. Š., který ji předal soudu zpět do úschovy. Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání z důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že na majitele směnky, který prokázal způsobem stanoveným v čl. I § 16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) své právo k ní a který je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu, vydaného na základě směnky, která byla indosována, nepřechází právo z takového rozhodnutí. Tento závěr podporuje odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004 a ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. 20 Cdo 2833/2005. Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jak již Nejvyšší soud opakovaně uzavřel (viz např. obdobně důvody rozhodnutí uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2011 pod č. 97) je dovolání (bez dalšího) přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (podmínku, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, formulovanou v označeném ustanovení, má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904). Nejvyšší soud je nicméně i tak odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Otázku, zda lze rozhodnout o vstupu indosatáře do řízení na místo žalujícího indosanta podle § 107a o. s. ř., jestliže indosant převedl směnku po vydání směnečného platebního rozkazu, řešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004, usnesení ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006 nebo usnesení ze dne 29. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009, veřejnosti dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu), od níž není důvodu se odchýlit. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 17. srpna 2011 doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.