29 Cdo 2262/2000

Rubrum

29 Cdo 2262/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce V., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému R., s. r. o., zast. advokátem, o zaplacení 40.990,40 Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2000, čj. 4 Cmo 268/98 - 124, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.550,- Kč na účet jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2000, čj. 4 Cmo 268/98 - 124 změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 1998, čj. 42 Cm 449/96 - 106 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 28.693,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 17% p. a. z částky 6.508,10 Kč od 15. 6. 1994, se 17% úrokem p. a., jdoucím z částky 6.508,10 Kč od 17. 7. 1994, se 17% úrokem p. a., jdoucím z částky 7.838,50 Kč od 15. 10. 1994, se 17% úrokem p. a., jdoucím z částky 7.838,50 Kč od 14. 1. 1995, vždy do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky bylo sporné to, zda má žalobce právo účtovat žalovanému stočné v plné výši nebo pouze do výše 30%, a to pro případ, je-li z nemovitosti do veřejné kanalizace vypouštěna pouze srážková voda (§ 37 odst. 5 vyhl. č. 144/1978 Sb.) a kritériem pro to, zda stočné za srážkovou vodu bude placeno v plné výši nebo jen z 30% je to, zda je nemovitost napojena na veřejný vodovod. Odvolací soud s ohledem na to, že do nemovitosti byla zavedena přípojka veřejného vodovodu dospěl k závěru, že nemovitost byla na veřejný vodovod napojena a proto bylo žalovanému uloženo, třebaže vodu z veřejného vodovodu nečerpal, zaplatit žalobci stočné ze srážkové vody v plné výši. Odvolací soud proto přiznal žalobci zbývající část úhrady za stočné ve výši 28.693,20 Kč s příslušným úrokem z prodlení. Dovoláním ze dne 12. 8. 2000 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 o. s. ř. a bylo podáno z důvodů uvedených v § 241 odst. 2 písm. c) a d) o. s. ř. (správně odst. 3). V obsáhlém odůvodnění dovolání žalovaný uvedl, že jádrem sporu je výklad pojmu „napojení nemovitosti na veřejný vodovod\" použitý v § 37 odst. 5 vyhl. č. 144/1978 Sb. Dovolatel se domnívá, že nestačí jen zavedení veřejného vodovodu do nemovitosti, v daném případě, že na okraji pozemku je umístěna vodovodní šachta a končí zde vedení vodovodu a nemovitost není na vodovod napojena, neboť mezi vodovodní přípojkou a rozvodem vody v nemovitosti není technické spojení. Dovolatel se proto domnívá, že odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, neboť nezjistil, jaký je charakter vodovodní šachty, jak je přípojka ukončena a zda je toto zařízení funkční a dále, že odvolací soud nesprávně právně posoudil pojem „nemovitost napojená na veřejný vodovod\". Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dále žalovaný navrhl, aby dovolací soud podle § 243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku. V podání ze dne 12. 9. 2000 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že odvolací soud správně neaplikoval na daný případ ust. § 2b odst. 2 vyhl. č. 144/1978 Sb. vykládající pojem „připojená nemovitost\", ale vyložil správně pojem „nemovitost napojená na veřejný vodovod\" použitý v § 37 odst. 5 vyhl. č. 144/1978 Sb. a jde o takovou nemovitost, která je vybavena přípojkou s instalovaným vodoměrem, což umožňuje technicky hospodaření s vodou. Dále žalobce uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně již v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného z 12. 8. 2000 podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno. V dovolání žalovaný uvedl, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], popř. jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání však není podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. v uvedených případech přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč. V posuzovaném případě odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a rozhodl o peněžitém plnění ve výši 28.693,20 Kč. Mezi účastníky řízení jde o vztah obchodněprávní, tedy o obchodní věc. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není přípustné podle ust. § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním je napadán výrok odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Dovolací soud dále s ohledem na ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř., i když tyto důvody žalovaný v dovolání neuplatňoval. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nemohl se dovolací soud zabývat věcnými námitkami uvedenými v dovolání a z tohoto hlediska přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto podle § 237 odst. 1, § 238 odst. 1 a 2, § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2, § 242 odst. 3 a § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl. O odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud nerozhodl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnut podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.550,- Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 7. listopadu 2000 JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová