29 Cdo 2304/2018

Rubrum

29 Cdo 2304/2018-113 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Z. N., proti žalované JUDr. Haně Záveské, advokátce, se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8, PSČ 293 01, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Z. N., o náhradu škody, o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 Cm 1/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2017, č. j. 16 Cmo 13/2017-27, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 14. listopadu 2017, č. j. 65 Cm 1/2017-15, zamítl Krajský soud v Praze návrh žalobce Z. N. ze dne 8. listopadu 2017 na nařízení předběžného opatření, vznesený v rámci řízení, v němž se žalobce domáhá po žalované JUDr. Haně Záveské (správkyni jeho konkursní podstaty) náhrady škody ve výši 13.029.594,80 Kč a (minimálně) 22.440.086,60 Kč

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření odmítl.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a nařídil jím požadované předběžné opatření.

4. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (14. prosince 2017) je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., článek II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

5. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 in fine o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele zakotvené v § 241 o. s. ř. Učinil tak proto, že podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Přitom podle jiného ustanovení (než podle § 237 o. s. ř.) dovolání přípustné být nemůže.

6. V dotčeném ohledu (v tom, že dovolání není přípustné) se dovolateli dostalo též přiléhavého poučení odvolacím soudem, byť ten zjevně vycházel z jiného znění občanského soudního řádu, konkrétně ze znění účinného do 31. prosince 2007.

7. Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud upozorňuje, že z rozhodnutí, na které pro účely použitelnosti občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 odkázal odvolací soud v napadeném usnesení, tedy z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněného pod číslem 149/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 149/2011“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu), neplyne, že jde o spor vyvolaný konkursem. Věcnou příslušnost krajských soudů pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, které se projednávají a rozhodují podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007, upravovalo ustanovení § 9 odst. 3 písm. t/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007), kdežto podle R 149/2011 zakládalo věcnou příslušnost krajských soudů pro spory o náhradu škody vedené mezi úpadcem – podnikatelem a správcem jeho konkursní podstaty ustanovení § 9 odst. 3 písm. i/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007). Závěr formulovaný pro spory vyvolané konkursem v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněném pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (o tom, že tyto spory se nadále projednávají a rozhodují podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007), tedy pro danou věc neplatí.

8. Rovněž jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při zkoumání náležitostí žaloby co do označení žalované by soudy neměly přehlédnout závěry, jež k významu označení žalovaného „jako správce konkursní podstaty“ formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 3281/2010. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. července 2018 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu