29 Cdo 269/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo odmítnutí žaloby na obnovu řízení. Soud uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, protože nevyřešilo novou právní otázku ani nebylo v rozporu s hmotným právem. Závěr, že pozdější rozhodnutí v jiné věci nemá za následek změnu předchozího rozhodnutí, je v praxi ustálený. Soud také odmítl náhradu nákladů dovolacího řízení, protože žalobce právo na náhradu nemá.
Rubrum
29 Cdo 269/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka, v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. r. – M. f., o žalobcově žalobě na obnovu řízení, ve věci vedené u Okresního soudu v J. pod sp. zn. 3 C 33/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v H. K. ze dne 23. května 2007, č. j. 25 Co 15/2007-52, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: V záhlaví označeným usnesením ze dne 23. května 2007 Krajský soud v H. K. potvrdil usnesení ze dne 3. července 2006, č. j. 3 C 33/2006-25, jímž Okresní soud v J. zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 4 C 77/2003. (ukončené rozsudkem Okresního soudu v J. ze dne 31. května 2004, č. j. 4 C 77/2003 133, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v H. K. ze dne 2. března 2005, č. j. 25 C o 458/2004-155). Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že okolnost, že Vrchní soud v P. zaujal v usnesení ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 2 Cmo 121/2005-40, jiný právní názor, není důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel tvrdí, že mu nebyla poskytnuta dostatečná ochrana jeho práv, že napadené rozhodnutí je v rozporu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, jelikož v něm nebyla zohledněna všechna hlediska posuzované věci v jejich vzájemné souvislosti, když odvolací soud vycházel pouze ze svého právního názoru (odlišného od právního názoru Vrchního soudu v P.) a další hlediska neposoudil objektivně, neboť nevzal v úvahu skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování. Dovoláním napadené rozhodnutí je podle dovolatele zřejmě v rozporu s equitou (podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), neboť dovolatel ztratil bez svého zavinění možnost domáhat se náhrady škody vzniklé nesprávným úředním postupem. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, může být přípustné jen podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., v spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání podle označených ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Závěr, že později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci není samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení, je v rozhodovací praxi soudu ustálen (srov. např. stanovisko bývalého občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 8. září 1982, Cpj 67/82, uveřejněné pod číslem 2/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 1998, sp. zn. II. ÚS 111/98, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 11, ročníku 1999, části II., pod pořadovým číslem 40) a důvod přistoupit k jeho změně na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud nemá. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. ledna 2008 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu