29 Cdo 2726/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, protože nesprávně použil občanský soudní řád ve znění platném od 1. ledna 2001. Soud se zaměřil na správné znění předpisů platných do 31. prosince 2000, podle nichž je procesní nástupnictví možné jen po pravomocném rozhodnutí o připadnutí dědictví státu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nemá samostatnou procesní způsobilost v tomto případě, protože nejde o případ uvedený v § 11 zákona. Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení v souladu s platnými právními předpisy.
Rubrum
29 Cdo 2726/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce P. V., zastoupeného JUDr. V. B., advokátkou, proti žalovanému R. K., zemřelému o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 6/98, o dovolání Ú. p. z. s.v. v. m., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2008, č.j. 7 Cmo 18/2007-128, takto:
Výrok
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2008, č.j. 7 Cmo 18/2007-128, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Krajský obchodní soud v Ostravě, poté, co usnesením ze dne 8. ledna 1998, č.j. 23 Cm 6/98-13, spojil ke společnému řízení věci vedené pod sp. zn. 23 Cm 6/98 a 23 Cm 7/98, rozsudkem ze dne 16. července 1999, č. j. 23 Cm 6/98-56: 1. ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. prosince 1997, č.j. 2 Sm 492/97-9, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci 225.000,- Kč s 6% úrokem od 28. července 1997 do zaplacení; 2. zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 18. prosince 1997, č.j. 2 Sm 493/97-7, ve znění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 1999, č.j. 7 Cmo 150/98-37, ve výroku o nákladech řízení za právní zastoupení v částce 2.634,- Kč, přičemž „ve zbytku“ ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti; 3. rozhodl o náhradě nákladů řízení, poplatkové povinnosti a prominutí pokuty. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. dubna 2008, č.j. 7 Cmo 18/2007-128, odkazuje na ustanovení § 107 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a ustanovení § 462 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a § 1 a § 14 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „zákon“), rozhodl, že na straně dosavadního žalovaného R. K. (správně „K.“), zemřelého, bude pokračováno s „Ú. p.z. s. v.v. m.“ (dále jen „Úřad“). Odvolací soud uzavřel, že žalovaný zemřel bez zanechání závěti, dědicové dědictví odmítli a dědictví připadlo jako odúmrť České republice, jako jediné v úvahu přicházející nabyvatelce majetku z dědictví. Proti usnesení odvolacího soudu podal Úřad dovolání, namítaje, že je organizační složkou státu, která s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 11 zákona „nemá samostatnou procesní způsobilost“. Dále dovolatel zdůrazňuje, že „stát nepřevzal v dané věci žádné právo či povinnost, o kterou se v řízení jedná“, přičemž „ze samotného zjištění soudu, že zůstavitel nemá žádné zákonné dědice, nelze vyvozovat závěr, že dědictví připadne jako odúmrť státu“. Naopak v projednávané věci měl soud informaci, podle níž „dědictví bude pokračovat jeho likvidací“, a potud je rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví „minimálně předčasné“. Bude-li totiž nařízena likvidace dědictví, která již byla navržena, nemůže být rozhodnuto, že dědictví připadá státu podle ustanovení § 462 obč. zák. Jelikož odvolací soud - jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí - rozhodl o univerzální sukcesi na straně žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, shledává Nejvyšší soud dovolání přípustným podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu v témže znění. V projednávané věci je z obsahu spisu nepochybné, že soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. července 1999, č.j. 23 Cm 6/98-56; odvolání žalovaného proto měl odvolací soud - v souladu s bodem 15., hlavou I., částí dvanáctou, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. Ztratil-li žalovaný způsobilost být účastníkem řízení v průběhu odvolacího řízení, jež se - jak uvedeno výše - řídí občanským soudním řádem ve znění účinném do 31. prosince 2000, měl odvolací soud podle dosavadních právních předpisů posoudit rovněž podmínky procesního nástupnictví. Zkoumal-li odvolací soud podmínky procesního nástupnictví na straně žalovaného - nesprávně - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, aplikoval tak nesprávný právní předpis a jeho právní posouzení věci je již proto nesprávné. Nejvyšší soud přitom shledává důvodnou i dovolací námitku ohledně nedostatku „procesní způsobilosti“ Úřadu. Je tomu tak již proto, že Úřad je ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 zákona organizační složkou státu, která je způsobilá být sama účastníkem občanského soudního řízení v případech uvedených v ustanovení § 11 zákona, tj. pokud v případech doloženého majetkového zájmu státu a v souladu se zvláštním právním předpisem podává návrhy na zahájení řízení před tuzemskými soudy o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví věci nebo smlouvy o převodu cenných papírů, jejichž účastníkem není stát ani státní organizace, anebo do takového řízení vstupuje (s výjimkami určenými ustanovením § 12 zákona). V projednávané věci přitom o žádný z výše uvedených případů, kdy je Úřad způsobilý být účastníkem občanského soudního řízení, nejde. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. prosince 2007, č.j. 21 Cdo 441/2007, uzavřel, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví státu připadlo podle ustanovení § 462 obč. zák. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. srpna 2008 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.