29 Cdo 275/2011
V PLATNOSTI- NS 29 Cdo 275/2011
- ÚS IV.ÚS 4614/12
Nejvyšší soud rozhodl, že z ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, neplyne povinnost obce uzavřít s nájemcem smlouvu o převodu bytové jednotky do jeho vlastnictví. Nájemci tak nesvědčí nárok na nahrazení projevu vůle obce, a to ani v případě, že je mu byt nabízen za výrazně vyšší cenu než ostatním nájemníkům.
Citované zákony (3)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 9.4.2013 29 Cdo 275/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, PSČ 386 01, proti žalovanému Městu Strakonice, se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 2, PSČ 386 21, identifikační číslo osoby 00251810, o uložení povinnosti nabídnout byt ke koupi, vedené u Okresního soud ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 28/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. října 2010, č. j. 5 Co 2214/2010-93, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích změnil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 30. června 2010, č. j. 2 C 28/2010-73, jímž Okresní soud ve Strakonicích uložil žalovanému povinnost nabídnout žalobci uzavření smlouvy o převodu ve výroku specifikované bytové jednotky (dále též jen „sporná bytová jednotka“) za kupní cenu ve výši 154.266,65 Kč, tak, že žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že závěr, na kterém založil napadené rozhodnutí odvolací soud a podle něhož z ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, neplyne povinnost žalovaného uzavřít s dovolatelem smlouvu o převodu sporné bytové jednotky do vlastnictví dovolatele, a dovolateli (jakožto nájemci sporné bytové jednotky) tudíž nesvědčí jím uplatněný nárok na nahrazení projevu vůle žalovaného, plyne zcela jednoznačně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, na níž odvolací soud ostatně přiléhavě odkázal (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2010, sp. zn. 22 Cdo 293/2008, a ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008¨, či usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 1805/2010, jež jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na uvedeném závěru, jenž se plně prosadí i v projednávané věci, pak nemůže ničeho změnit ani argumentace dovolatele, podle níž jej žalovaný diskriminuje, nabízí-li mu spornou bytovou jednotku ke koupi za několikanásobně vyšší cenu než nájemníkům ostatních bytových jednotek v domě. Ani tehdy, jestliže by nabídka učiněná žalovaným byla z důvodů předestíraných dovolatelem neplatná, by žalovanému nesvědčila povinnost uzavřít s dovolatelem smlouvu o převodu sporné bytové jednotky za jím navrhovanou kupní cenu. Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. října 2012 JUDr. Petr Š u k předseda senátu