29 Cdo 2761/2000

Rubrum

29 Cdo 2761/2000-86 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse, v právní věci žalobkyně Č. r. – M. o. – V. s., zastoupené V. ú. p. p. z., proti žalované JUDr. E. O., advokátce, jako správkyní konkurzní podstaty úpadce B. C., spol. s r. o., o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 207/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2000, č.j. 19 Co 24/99 – 61, takto:

Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem ve výroku I připustil změnu návrhu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. 1146/24 a parc. č. 1146/20, zapsaných na LV 673 pro k.ú. Z., vzniklých na základě geometrického plánu č.z. 377 – 215/1999 ze dne 12. listopadu 1999. Ve výroku II změnil odvolací soud zamítavý rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. září 1998, č.j. 45 C 207/96 – 29, ve věci samé tak, že se určuje, že vlastníkem shora uvedených pozemků je žalobkyně. Ve výroku III odvolací soud potvrdil uvedený rozsudek v rozsahu, ve kterém soud prvního stupně zamítnul žalobu v části, v nichž se žalobkyně domáhala určení, že shora uvedené pozemky vznikly na základě geometrického plánu č.z. 377 – 215/1999 z pozemku parc. č. 1146/3. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že pro posouzení otázky, zda je žalobkyně vlastníkem, je rozhodující skutečnost, zda nemovitost mohla být předmětem veřejné dražby podle zák. č. 427/1990 Sb. Dospěl k závěru, že podle § 2 tohoto zákona nelze považovat nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě za platné, neboť předmětná nemovitost nepatřila do majetkové podstaty privatizované organizace. Podle odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že dne 29. ledna 1988 byla platně uzavřena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku podle § 347 hospodářského zákoníku, kterou předávající organizace Z., koncern P., převedla ke dni 1 . března 1988 na K. v. u. a s. s. se sídlem v B. ve smlouvě vymezený majetek. Uvedená smlouva splňuje náležitosti smlouvy o převodu správy podle § 347 hospodářského zákoníku, přičemž souhlas nadřízeného orgánu v daném případě nebyl dle vyhlášky č. 90/1984 Sb. potřebný. Převáděným majetkem byla část parc. č. 1146 k.ú. Z. označená geometrickým plánem jako parcela č. 1146/3 o výměře 321 m2 (po novém vyměření 313 m2). K zápisu do evidence nemovitostí nedošlo a hospodářská smlouva zůstala založena v záznamu změně. V evidenci a posléze v katastru nemovitostí tak byla par. č. 1146/3 vedena stále jako součást parc. č. 1146/5 ve vlastnictví státu s právem hospodaření pro Z. B., s.p. Při privatizaci byla parc. č. 1146/5 vydražena (spolu s dalším majetkem, který není předmětem sporu) žalovanou. V průběhu doby byly vypracovány další dva geometrické plány, kterými byla vyčleněna parc. č. 1146/20 o výměře 26 m2 a parc. č. 1146/24 o výměře 287 m2. Odvolací soud proto považuje nabytí předmětné nemovitosti žalovanou za neplatné, když nemovitost nepatřila do majetkové správy privatizované organizace (tj. Z., s.p.). Žalovaná tak nemovitost platně nenabyla a ta i po rozdělení na dva pozemky parc. č. 1146/24 a parc. č. 1146/20 zůstala ve vlastnictví státu. Včasným dovoláním napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II, IV a V. Přípustnost dovolání opírala o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§ 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.). Trvala na tom, že smlouva o převodu správy národního majetku je absolutně neplatná pro nedostatek určitosti a srozumitelnosti, projevující se jednak v tom, že jako přejímající organizace jsou ve smlouvě označeny dva subjekty (K. v. u. a s. s. a F. m. n. o.) a dále v tom, že převáděné nemovitosti byly nedostatečně označeny, což též znemožnilo provedení zápisu do evidence nemovitostí. Proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). V důsledku prohlášení konkurzu na majetek žalované usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2001, č.j. 46 K 33/2001 – 17, došlo ze zákona (§14 odst. 1 písm. c), věta před středníkem zákona č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) k přerušení dovolacího řízení, ve kterém Nejvyšší soud pokračoval na návrh správkyně ze dne 24. září 2001, která se stala účastnící řízení místo úpadce [§ 14 odst. 1 písm. c), věta za středníkem cit. zák.]. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti té části rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu z důvodů uplatněných dovolatelkou včetně toho, jak je obsahově vymezila (§242 odst. 1 § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. S námitkami, kterými dovolatelka zpochybňovala platnost hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku a které vznášela již v průběhu řízení před soudy obou stupňů, se odvolací soud vypořádal dostatečnou právní argumentací, na niž založil svůj závěr o platnosti předmětné hospodářské smlouvy. K. v. u. a s. s. se sídlem v B. je v záhlaví smlouvy výslovně označena jako přejímající organizace a zástupce této organizace též smlouvu podepsal. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani nadbytečné ujednání v bodě 9 smlouvy, podle kterého „navrhuje se provést zápis v evidencí nemovitostí pro přejímající organizaci F. m. n. o. P. – čsl. stát“, když v záhlaví smlouvy je F. m. n. o. výslovně uvedeno jako nadřízený orgán přejímající organizace. Dospěl-li odvolací soud dále k závěru, že přejímající organizace byla oprávněným subjektem k převzetí správy národního majetku, což vyplývalo z norem resortu V. s., a že způsob určení převáděného majetku ve smlouvě dostatečně vymezoval a ohraničoval předmětný pozemek jako samostatnou věc převodu schopnou, přičemž bylo nerozhodné, zda takové označení současně vyhovovalo v té době platným podmínkám pro zápis do evidence nemovitostí, nelze mu ani v těchto směrech právního posouzení vytknout žádné pochybení. Na základě výše uvedeného došel Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není naplněn a že rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu je správné, když vady řízení v § 237 odst. 1 o. s. ř. ani jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.), se ze spisu nepodávají a dovolatelka je ani netvrdila. Proto podle § 243b odst. 1, věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebyla náhrada těchto nákladů přiznána, neboť dovolatelka neměla ve věci úspěch a žalobkyni podle spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. ledna 2002 JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r. předseda senátu