29 Cdo 3019/2011

Rubrum

29 Cdo 3019/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Orgapol, akciová společnost, se sídlem v Podolí 78, PSČ 664 03, identifikační číslo osoby 00 55 04 85, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 18, PSČ 603 00, proti žalované SVOBODA - VRŠANSKÝ v. o. s., se sídlem v Teplicích, Kollárova 1879/11, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 25 46 67 63, jako insolvenční správkyni dlužníka Lékárenská služba Teplice, příspěvková organizace, zastoupené JUDr. Janem Svobodou, advokátem, se sídlem v Teplicích, Kollárova 18, PSČ 415 01, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 Cm 7/2009 (KSUL 70 INS 3859/2009), jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Lékárenská služba Teplice, příspěvková organizace, se sídlem v Ústí nad Labem, Na Schodech 1535/4, identifikační číslo osoby 00 83 05 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS 3859/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2011, č. j. 15 Cmo 12/2011-94, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. března 2011, č. j. 15 Cmo 12/2011-94, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 30. září 2010, č. j. 70 Cm 7/2009-58 (KSUL 70 INS 3859/2009), jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o určení, že „pohledávka žalobkyně za dlužníkem přihlášená do konkursního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KUSL 70 INS 3859/2009 je po právu jako nezajištěná a nevykonatelná ve výši 8,732.159,68 Kč, z titulu neuhrazených dodávek léčiv a zdravotnického materiálu v období září 1993 až prosinec 1994“. Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně, podle nichž: 1) Závazkový vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a dlužníkem, vyplývající z dodávek léků a zdravotnických potřeb do lékáren dlužníka, je vztahem obchodněprávním ve smyslu ustanovení § 261 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když „zajišťování lékárenských služeb v rozsahu stanoveném ve zřizovací listině dlužníka je nutno zařadit pod činnost zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, jako zákona veřejného práva, a taková činnost tudíž spadá pod pojem zabezpečování veřejných potřeb“. 2) Žalobkyní přihlášená pohledávka je promlčena, když maximální desetiletá promlčecí lhůta podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. uplynula dnem 15. prosince 2004 a žalovaná tak důvodně vznesla námitku promlčení. Konečně doplnil, že z protokolu o přezkumném jednání a o schůzi věřitelů konané dne 14. září 2009 a z připojeného seznamu přihlášených pohledávek je zjevné, že žalobkyní přihlášená pohledávka ve výši 8,732.159,68 Kč byla popřena žalovanou i dlužníkem co do pravosti z důvodu promlčení, pročež neobstojí námitka žalobkyně o tom, že žalovaný „nepřípustně v průběhu incidenčního řízení měnil důvod popření pohledávky“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka, rekapitulujíc průběh řízení před soudy nižších stupňů, odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k vyrozumění žalované vůči žalobkyni o popěrném úkonu ze dne 8. října 2009 a k podání žalované ze dne 30. října 2010, z nichž plyne, že žalovaná pohledávku žalobkyně popřela „z důvodu jejího zániku a nikoli z důvodu jejího promlčení“. Dále zdůrazňuje, že v průběhu řízení opakovaně upozorňovala na skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. prosince 1997, č. j. 10 K 24/96-47, zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka „pro zjevnou nedostatečnost majetku dlužníka“, přičemž toto usnesení nabylo právní moci a představovalo tak překážku řízení „ve věci již dříve zahájené a pravomocně skončené“. Proto bylo vyloučeno, aby Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. července 2009, č. j. KSUL 70 INS 3859/2009-A-13, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a stejně tak „jsou vyloučeny i jakékoli účinky úkonů v tomto řízení učiněných“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, resp. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož je pohledávka žalobkyně promlčena, nebylo dovoláním zpochybněno a Nejvyšší soud je – jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) – přezkoumat nemohl. Z téhož důvodu je pak z hlediska řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bezcenná argumentace dovolatelky ohledně „překážky věci zahájené, resp. překážky věci rozsouzené“, nehledě na to, že námitka, podle níž je řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadou podle ustanovení § 229 odst. 2 o. s. ř., není způsobilým dovolacím důvodem a k posouzení její důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrada dovolatelky, podle níž soudy nepřihlédly k obsahu podání žalované, ze kterých plynulo, že žalovaná pohledávku žalobkyně popřela z důvodu jejího zániku a nikoli z důvodu jejího promlčení. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu je totiž evidentní, že na přezkumném jednání, jehož se zástupce žalobkyně osobně zúčastnil, žalovaná i dlužník pohledávku žalobkyně popřeli právě z důvodu promlčení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá ustanovení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jejího řešení (insolvenčního zákona), když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost uhradit žalované její účelně vynaložené náklady řízení. Ty sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do 29. února 2012), která podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 činí 2.250,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 30. srpna 2012 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu