29 Cdo 3091/2011
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání konkursní věřitelky proti usnesení odvolacího soudu, které schválilo konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny správce. Soud se opřel o rozhodnutí R 52/1998, podle něhož správce může uzavřít mimosoudní dohodu i po podání vylučovací žaloby, pokud není zákonně zabraňováno. Dovolání bylo považováno za nepřípustné, protože dovolatelka nevyjádřila otázku, jejíž řešení by mělo zásadní právní význam pro věc. Soud uznal, že napadené rozhodnutí odpovídá stávající judikatuře a nevyžaduje změnu.
Rubrum
29 Cdo 3091/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Zemědělského družstva Osová Bítýška, družstva v likvidaci, se sídlem v Osové Bítýšce, Záblatí, pošta Osová Bitýška, PSČ 594 53, identifikační číslo osoby 00144517, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 K 40/97, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání konkursní věřitelky M. K., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, PSČ 594 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2011, č. j. 3 Ko 30/2010-827, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 9. června 2010, č. j. 32 K 40/97-811, schválil Krajský soud v Brně (dále též jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 21. ledna 2010, doručenou soudu téhož dne (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činí: A/ Příjmy konkursní podstaty celkem 6.179.940,22 Kč. B/ Výdaje konkursní podstaty celkem 2.576.888,78 Kč, z toho: 1/ odměna správce konkursní podstaty 1.143.545,-Kč, 2/ hotové výdaje správce konkursní podstaty 225.145,38 Kč 3/ náklady spojené s udržováním a správou podstaty 565.529,90 Kč, 4/ vydání výtěžku oddělenému věřiteli 397.421,50 Kč, 5/ pracovní nároky 183.447,- Kč, 6/ soudní poplatek za konkurs 61.8000,- Kč. C/ Zůstatek k rozdělení 3.603.051,44 Kč. K odvolání konkursní věřitelky M. K. (dále též jen „konkursní věřitelka“) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu. Odvolací soud vyšel z toho, že konkursní věřitelka sice vznesla námitky proti konečné zprávě až po uplynutí k tomu určené lhůty (až při jednání o konečné zprávě, jež se konalo 24. března 2010), namítané skutečnosti však uplatnila již v předchozích fázích řízení, takže je nutné se jimi zabývat. Poté přitakal konkursnímu soudu i v závěru, podle něhož správce konkursní podstaty je oprávněn i poté, co soud učinil výzvu k podání vylučovací žaloby, případně poté, co byla podána vylučovací žaloba, uzavřít mimosoudní dohodu, na základě které vyřadí majetek ze soupisu majetku konkursní podstaty; dříve, než tak učiní, si může (tedy nemusí) vyžádat ke svému dalšímu postupu pokyn konkursního soudu nebo stanovisko věřitelského výboru, nebrání-li tomu dříve učiněný pokyn konkursního soudu. Potud odvolací soud odkázal na závěry obsažené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“), pod bodem XXIX. Proti usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, jehož přípustnost opírá o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé, namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatelka řešení otázky, „zda je správné, aby soud schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce v situaci, kdy správce uzavřel poté, co byla soudem učiněna výzva k podání vylučovací žaloby a vylučovací žaloba byla podána, mimosoudní dohodu, na základě které vyřadil majetek, kterého se podaná vylučovací žaloba týkala, ze soupisu konkursní podstaty a poškodil tak věřitele“. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka rekapituluje dosavadní průběh konkursního řízení. Namítá, že správce konkursní podstaty porušil ustanovení zákona tím, že vyřadil majetek (položky 25, 32 až 121 a 123) z konkursní podstaty před pravomocným skončením řízení o žalobě proti podstatě vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 55 Cm 48/2001, neboť škoda na majetku již vznikla a svým konáním ji neodvracel. Odvolacímu soudu vytýká, že měl zabránit vyřazení majetku z konkursní podstaty před pravomocným skončením řízení o žalobě proti podstatě vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 55 Cm 48/2001. Tvrdí, že nebyl splněn účel konkursu, neboť nebyly řádně uspořádány majetkové poměry dlužníka, když nebylo postaveno najisto, který majetek patřil dlužníkovi. Pak nemůže být splněn ani cíl konkursu, dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku dlužníka. Správce konkursní podstaty ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, s tím, že na otázku označenou dovolatelkou jako otázku zásadního právního významu odpovídá R 52/1998 pod bodem XXIX. Dovolání konkursní věřitelky Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Odpověď na otázku předkládanou dovolatelkou podal Nejvyššího soud v R 52/1998, pod bodem XXIX., str. 199 (375). Důvod otevřít dovolací přezkum za účelem změny judikatury Nejvyšší soud neshledává a napadené usnesení této judikatuře odpovídá. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. listopadu 2011 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu