29 Cdo 3742/2018

Rubrum

29 Cdo 3742/2018-289 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jánem Legerským, jako hostujícím evropským advokátem, se sídlem v Trenčíně, Náměstí sv. Anny 15/25, PSČ 911 01, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 759, PSČ 686 04, proti žalovanému PERFECT INVEST, a. s., se sídlem v Třebíči, Vnitřním Městě, Karlovo náměstí 34/28, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupenému JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, o určení neexistence právního vztahu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 54/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2018, č. j. 47 Co 418/2016-251, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 22. června 2016, č. j. 6 C 54/2013-207, Okresní soud v Třebíči (dále jen „okresní soud“): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (M. D.) domáhal vůči žalovanému (PERFECT INVEST, a. s.) určení, že smlouva o úvěru číslo 114308 uzavřená dne 18. června 2008 mezi žalobcem jako dlužníkem a žalovaným jako věřitelem (dále jen „úvěrová smlouva“) je neplatná (bod I. výroku). 2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 16.698 Kč (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. května 2018, č. j. 47 Co 418/2016-251: 1/ Potvrdil rozsudek okresního soudu v bodě I. výroku v tom znění, že se zamítá žaloba na určení, že mezi účastníky neexistuje právní vztah z úvěrové smlouvy (první výrok). 2/ Změnil rozsudek okresního soudu v bodě II. výroku tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 17.303 Kč (druhý výrok). 3/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 6.776 Kč (třetí výrok).

3. Co do výroku o věci samé přitakal odvolací soud okresnímu soudu v závěru, že není dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení a to ani na základě tvrzení, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalobce uplatňuje žalovaný vůči žalobci pohledávku z úvěrové smlouvy přihláškou.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky: Zda žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že mezi účastníky neexistuje právní vztah z úvěrové smlouvy, vyžaduje naléhavý právní zájem na tomto určení a zda je tento naléhavý právní zájem dán?

5. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že „podaná žaloba je žalobou na plnění v negativním slova smyslu“, u které se podmínka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nevyžaduje. Tím, že se soudy nezabývaly žalobou věcně a zamítly ji pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pak dovolateli odňaly (dle jeho názoru) možnost projednat věc před soudem.

7. Dovolatel rovněž míní (pro případ, že neobstojí argumentace uvedená v předchozím odstavci), že naléhavý právní zájem na požadovaném určení byl dán, jelikož jej ohrožuje uplatnění pohledávky žalovaným v insolvenčním řízení a dovolatel nemá možnost tomuto nároku jinak čelit.

8. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je co do závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává (vzhledem k době vydání napadeného rozhodnutí) z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

10. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“, tedy i ve druhém a třetím výroku o nákladech řízení. Dovolání proti těmto výrokům Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož potud dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání (výše označená otázka se tohoto výroku zjevně netýká) a ohledně těchto výroků dovolatel v dovolání žádným způsobem neargumentoval. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Ostatně, dovolání proti těmto výrokům není přípustné ani objektivně (srov. § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

11. V rozsahu, v němž směřovalo proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání, jež potud může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že co do závěru, že určení neexistence právního vztahu z úvěrové smlouvy se lze domáhat, jen je-li ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k výkladu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013, obsahově srovnatelného s ustanovením § 80 o. s. ř. v aktuálním znění), nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018, sp. zn. 26 Cdo 4611/2017.

12. Ustálené judikatuře Nejvyššího soudu odpovídá i závěr odvolacího soudu, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení není dán. Srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21), rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V judikatuře Ústavního soudu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod číslem 35/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněném pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud též vysvětlil, že nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby [s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá (změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl)].

13. Z rámce ustaveného výše citovanou judikaturou nevybočuje předmětná věc ani tím, že dovolatel pokládá předmětnou žalobu za jediný způsob obrany proti přihlášce pohledávky žalovaného v insolvenčním řízení. Probíhá-li před soudem spor o zaplacení pohledávky ze smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem, má se dlužník proti takovému nároku bránit v rámci tohoto sporu [a nikoli mu oponovat vzájemnou určovací žalobou (žalobou o určení neexistence právního vztahu z takové smlouvy)]. V situaci, kdy podle účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka nahrazuje věřitelovu žalobu o plnění přihláška pohledávky [srov. § 109 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], je úsudek, že obrana dlužníka proti pohledávce má být vedena v rámci insolvenčního řízení, úsudkem triviálním. Ostatně, v typově shodné věci (mezi týmiž účastníky, ohledně jiné smlouvy) dospěl Nejvyšší soud k obdobným závěrům v usnesení ze dne 29. srpna 2018, sp. zn. 32 Cdo 1814/2018, jímž dovolání rovněž odmítl.

14. Zbývá dodat, že odpovídá-li způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s otázkou položenou dovolatelem, ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, stává se tím bezvýznamnou i námitka, že zamítnutím žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu bylo dovolateli odňato právo na věcné projednání žaloby. Při nedoloženém naléhavém právním zájmu totiž dovolatel žádné takové právo neměl.

15. O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k odmítnutí dovolání se tento návrh stal bezpředmětným. Pro úplnost budiž v této souvislosti dodáno, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že rozsudek o zamítnutí žaloby o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, se nevykonává, takže odložení jeho vykonatelnosti podle § 243 písm. a/ o. s. ř. pojmově nepřichází v úvahu; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 1573/2006 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 3. dubna 2007, sp. zn. II. ÚS 310/07).

16. Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí). V Brně dne 25. února 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu