29 Cdo 549/2010

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: _ Datum rozhodnutí US: _ 29 Cdo 549/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC, se sídlem v Olomouci, Lazce, U sportovní haly 542/3, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 60792639, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, PSČ 779 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Olomouc, se sídlem v Olomouci 10, U Kovárny 540/44, PSČ 770 10, identifikační číslo osoby 00090816, zastoupenému JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Nad Lánem 1, PSČ 779 00, o zaplacení 4.002.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 174/1999, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2009, č. j. 5 Cmo 62/2008-321, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání žalobce rozsudek ze dne 27. června 2007, č. j. 28 Cm 174/99-231, ve výroku I., jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o zaplacení částky 4,002.750,- Kč s příslušenstvím (první výrok), změnil jej ve výroku II. o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ nebo písm. c/ o. s. ř. V projednávané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé mezitímním rozsudkem ze dne 6. dubna 2001, č. j. 28 Cm 174/99-22, tak, že základ žalobou uplatněného nároku je důvodný. Odvolací soud mezitímní rozsudek soudu prvního stupně zrušil usnesením ze dne 25. září 2003, č. j. 2 Cmo 349/2001-48, a to pro absenci předpokladů pro vydání mezitímního rozsudku. Jelikož soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. 28 Cm 174/99-231, jinak než v dřívějším rozsudku (ze dne 6. dubna 2001, č. j. 28 Cm 174/99-22) proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. se v projednávané věci nejedná a dovolání podle označeného ustanovení přípustné není [ostatně dovolatel, ačkoliv přípustnost dovolání opírá (obsahově) o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (byť nesprávně uvádí § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř), žádný právní názor, jenž by byl vysloven odvolacím soudem v jeho prvním kasačním rozhodnutí (usnesení ze dne 25. září 2003, č. j. 2 Cmo 349/2001-48), ani nenapadá; srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, uveřejněné pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Dovolání tudíž může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal. Závěr, podle něhož musí družstvo, uplatňující nárok na vypořádání v penězích podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, vylíčit, jaký majetek se vypořádává, jakož i skutečnosti nezbytné pro určení poměru vypořádání, plyne zcela jednoznačně z označeného ustanovení a ustanovení § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud neshledává důvod připouštět dovolání pro jeho formulování. Přitom důsledky nevylíčení všech skutečností významných pro rozhodnutí věci (tj. neunesení tzv. břemene tvrzení) v situaci, kdy tyto skutečnosti neplynou ani z obsahu spisu, odvolací soud posoudil v souladu s ustanovením § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 1996, sp. zn. 2 Cdon 1265/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 1997, pod číslem 34, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 30. listopadu 2011 JUDr. Petr Šuk předseda senátu